Hurá za Tutanchámonem :)

(více)
27.06.2015 19:11:32 | Autor: Leila | stálý odkaz

Mar Menor po seniorsku :)

Mar menor po seniorsku (více)
28.07.2014 19:57:36 | stálý odkaz

Tamponyáda :)

(více)
01.06.2012 22:04:57 | 2 komentářů | Autor: já :) | stálý odkaz

Dvakrát dvacet versus BARCELONA

(více)
03.11.2011 21:00:50 | Autor: JÁ | stálý odkaz

HOSPODSKÁ INVAZE :)

(více)
19.09.2011 23:42:26 | Autor: JÁ | stálý odkaz

HODNEJ POLDA A.... JEŠTĚ HODNĚJŠÍ POLDA :)

Odjakživa mám slabost pro uniformy,tedy lépe řečeno pro jejich mužské nositele.Nemůžu si pomoct ,působí to sexy ! Ti muži mají šmrnc a budí respekt..je jedno ,že v civilu byste v nich marně hledaly všechny ty hasiče,policajty,bachaře,vojáky :)
Dneska se mi stala taková milá,nemilá příhoda. Zastavila mě hlídka -policejní… jedu si pěkně svým otlučeným LOUDOU ( sněhová kalamita na ústupu,proto jsem vyjela i já)když tu náhle na silnici vstoupí cosi hráškově zeleného a mává to plácačkou,ukazujíc v místa kde mám zastavit.
Ajajjjj říkám si v duchu,a v reálu tlačím úsměv přes okénko :) způsobně s blinkrem jsem zastavila a přemýšlela,že když se rychle znovu rozjedu a šlápnu LOUDOVI na krk :) tak mě stejně chytnou.
Otevřela jsem tedy dveře a smyslně si odepnula pás :)
„Dobrý den paní řidičko,prosím Vaše doklady od vozidla“ ……….. já tu větu čekala tedy,ale když jsem zrakem zavadila o příslušníka,lapla jsem po dechu… už hodně,ale hodně dlouho jsem neviděla něco tak pěknýho :) ten chlap měl oči jako klon Kevina Costnera s Brusem Willisem dohromady :) dlouhý řasy tak,že když mrknul brnkaly mu o kšilt čepice:) rty vykrojený do srdce a dolíííčky-na ty já jako trpím :) o výšce min 190cm nebylo pochyb,zuby jak z reklamy a hlas jako med .
Když mě podruhé upozornil na to, že LOUDA popojíždí a že by bylo dobré zatáhnout ruční brzdu-učinila jsem tak a s úsměvem jsem se jala hledat požadované doklady…policman pomalu začal obchaázet LOUDU,občas se sklonil,popošel blíž a jako by nevěřil svému policejnímu zraku,přistoupil ke mně,kde já již držíc doklady vystoupila jsem z auta aby jako viděl že se zas tak nebojim :)
„Copak máte v kufru?“ v tu chvíli mě napadlo,že hledají nějakou mrtvolu,a tak jsem řekla jen „ Já tam mám plno věcí i mrtvý gumy“ :) nevím kde se ta drzost ve mně vzala,ale jeho to rozesmálo a dokonce chtěl po mě kufr otevřít..tak byl statečnej :) jen jsem se rovnou práskla ,že lékarnička je asi malinko…rok prošlá-netrval na její identifikaci.
No viděl co viděl,dvě píchlé gumy,kanystr,hever,deku… „Radši to zavřete“ řekl s tlumeným smíchem. “Dechovou zkoušku provádět asi nemusíme co říkáte?“ má odpověď,že po alkoholu nejezdím ani na kole byla dostačující a opět jsem zahlídla ten záblesk bržděného smíchu a a já si řekla „Tak hochu,já tě prostě rozesměju naplno“
Povídám mu „máte pěkný rukavice,takový jsem kdysi prodávala,je vidět že na vás nešetří :) a on- „Víte ,že máte prasklý světlo?“ a já „to víte,LOUDA je celej otlučenej,jsem již třetí majitelka“ :)
A on „Víte,že se to může pokutovat až 500,-kč“ a já „Taková sazba..neni to protizakonný?“ a on to seženete někde na vrakovišti za pár korun…
„To asi ano,ale neumím to vyměnit,to víte,když je ženská sama má s některými věcmi problém“ ..a dojatě jsem polkla… chápavě přikývl a podal kolegovi doklady ke kontrole.Kolega pokývl,jako že na pozdrav a já rozšafně zamávala..v tu chvíli ten hezounek zase už šmejdil a tentokrát se mu nelíbily moje kola… „jsou letní a sjetý víte to?“ no já jela naposledy někdy na podzim,dnes je to výjimka a sjetý říkáte? Nepovidejte,jak se to pozná?“ Hrála jsem o čas,vyslechla si školení o gumách a popoháněla v duchu toho druhýho aby už ty papíry vrátil.
„taky Vám to rezne…ale fest“
„jjj to vím,to sem si taky všimla,napadlo mě to zaretušovat lakem na nehty,ale nedělaj rodinné balení“.. a byl můj,tím jsem ho rozesmála a pěkně naplno :)
Pravím mu,že LOUDA,je na oko sice kripl,ale uvnitř je tahoun,že jeho technický stav odráží moje duševno,že mají asi akci,páč jsem viděla jejich kolegy,že hodně mluvím když jsem nervozní mu asi došlo :)
Kolega vrátil doklady,hodnej polda mě doprovodil k autu,otevřel mi dveře,podal doklady a řekl“ mladá pani,dneska je to jen se slovní upomínkou nechte to opravit ať můžete jezdit celoročně „ a usmál ::) já na to kývla že jako chápu a že děkuju že byl tak hodnej a že doufám že už mě nechytne :) „ Cesty jsou nevyzpitatelné,ale kdybych Vás příště chytil zase já,budu doufat že už v AUTĚ :) NECHTE LOUDU v klidu odejít :)
Oba jsme se začali smát a já měla chuť mu napsat rtěnkou mobil na čelo :)




20.01.2010 00:00:00 | 0 komentářů | Autor: LEILA | stálý odkaz

...VZPOMÍNKY :)

Sedím z okna hledím…. 

Sedím z okna hledím, je název písničky ,kterou mě má starší sestra v dětsví týrala ..ano týrala..já do dneška nevím kdo to zpíval,jen se mi vybaví Marcela sedící na okraji vany v malinké koupelně našeho bytu..nebylo úniku .Marcela si vždy počkala když jsem byla ve vaně a prohnaně začala pět..já to nenáviděla a co by její o devět let mladší sourozenec , jí ,v tu chvíli taky 
Vidím jí dodnes jak se lámala smíchy při mém vyděšeném výrazu,že zase spustí !“Sedím,z okna hledím!.“ Sotva vstoupila do koupelny a nadechla se,už jí tekly smíchy slzy a mě vzteky a bezmocí.A to si představte,že se tím nedávno chlubila na nějakém rádiu,kde bylo téma-ČÍM JSTE TRÁPILI SVÉ SOUROZENCE… jí vzali do éteru a ona byla ještě za hvězdu  neměla bych já chtít nějaké odškodné,či nárok na autorská práva ? 
Podvědomí je mrcha,když jsem tuhle historku vyprávěla kamarádce,najednou to v mozkovně udělalo cvak a já vybalila celý text nenáviděné písně 
SEDÍÍÍÍM Z OKNA HLEDÍÍÍÍM,VZPOMÍNÁÁÁM,KDE TĚ MÁÁÁÁM
ZKLAMÁNÍ PŘICHÁZÍ,VIDÍM JEJ UŽ TO VÍM..ŽE JSI MŮJ,ŽE JSI MŮJ JEDINÝ,JEDINÝ,PŘÍTEL MŮJ PŘÍTEL MŮJ A POSLEDNÍ … nic ve zlém zdá se mi to stupidní i dnes 
Ale protože moje sestra Marcela očividně pobavena trýzní mou ,nelenila a nastudovala další song,tak i ten se mi vybavil..byl to takový optimistický šlágr 
KDYŽ MI PODÁŠ DLAŇ TAK SPOLU MŮŽEM NĚKAM JÍT,BUDEŠ-LI MÍT LOĎKU MŮŽEM PLOUT
A KDYŽ SPADNEŠ Z LOĎKY DOLŮ,BUDU POCIT MÍT,ŽE NÁS OBA NESE JEDEN PROUD…

Dál už raději nevím  ale melodie obou hitů je tak nějak ve mně stále a mám pocit že o to ségře šlo,je to lepší jak kočička v památníku,jak fotka s věnováním…jak drátem do oka  člověk nezapomene.
Když už si tu tak vzpomínám,taky se mi vybavuje jak mě strašila,jednou jsme tajně koukaly za dveřmi na nějaký díl MAJORA ZEMANA.Já pak přikrytá duchnou až pod nos klepající se strachy,má sestra vedle mě klepající se smíchy řkouc „ Lení koukni na tu skříň,vidíš jak tam sedí ta hlava s krvavýma očima?“
Já jí viděla!!!Já jí tak viděla ,že jsem do rána měla horečku a nikdo nevěděl z čeho 
Taky si pamatuju na bráchu,jak mě učil se prát,a pak se sázel ,že přeperu kluka z vyšší třídy..si představte že se na mě sázelo jako na gladiátorku  než mu máma zmalovala zadek.Nebo jak si pořídil akvárko a rybičky a neměl takový to co přivádí vzduch,a já za dvě pedra foukala brčkem do akvárka ,aby mu to nepochcípalo marně,pochcípalo.
Moji dva starší sourozenci mi dávali někdy kapky ,ale je fakt že mě i chránily.Jednou jsme se vypravili na bojovou akci,v noci a v pyžamech jsme mámě šly natrhat šeřík ,který zbožňovala (a já to zdědila po ní,vždycky mi ta vůně mámu připomene) asi jsme si něco chtěli „vyžehlit „ tuším  problém nastal až když na nás soused upozornil rozsvícenými reflektory auta a navěřícně řval, coby na fakany a vagabundy tak hlasitě ,že to vzbudilo i rodiče  a bylo po překvapení.
Měli jsme psa,vlčáka,jmenoval se BOJAR,v zimě mě tahal na saních , v létě na tříkolce a jinak za punčochy…vždycky jsem si je před večerníčkem sundala napůl a mávala nohama do vzduchu,on po těch koncích chňapal až mi je stáhnul.Taky jsem si je samozřejmě dávala na hlavu a předstírala tak copy  Pamatuju ,že jednou jsem měla zpoždění,pohádka už začala a já si sedla a dívala se..vynechajíc punčocháčové rodeo… sedím,koukám,Bojar taky sedí ,taky kouká a nejednou mě kousnul do ucha  z ničeho nic pacholek jeden.Jojo ignoraci netolerují ani zvířata a to je dobře  Taky se nám pak stalo ,že táta byl na noční a Bojar se rozhodl,že si udělá mejdan u nás v obýváku-Máma mu šla otevřít ,ale spolu s ním k nám vběhlo asi osm různých jiných hafanů nejrůznějších street ras ….kteří zrovna měli čas a neměli zřejmě páníčka, páč nám blechy skákaly i na skříni  různě si posedali a nic..jen seděli,na posteli,gauči,pod stolem,na křeslech a máma stála a taky koukala…ale nevim už jak je odtamtud dostala pryč  psi tam ráno nebyli,blechy se ještě pár dní zdržely 
Některé věci si nepamatuju,znám je jen z vyprávění ,ale můžou to také být pomluvy,páč proč bych jinak cca ve třech letech natřela našeho voříška ŠULDU nazeleno ?Nebo proč bych nasypala do rajské omáčky pytlík soli,nebo proč bych se ve dvou letech schovala pod gauč v kuchyni tak šikovně že mě nemohly dvě hodiny nikdo najít ?  Nebo proč bych Marcelu klepla masivním popelníkem do hlavy..já již tenkrát tušila že bude hulit 
Ovšem excelovala jsem prý v kauze BONBONIÉRA… já nevinné dítě pozřela jsem několik kousků z bonboniéry s likérovou náplní a co se nestalo,můj organismus se zachoval jakobych dnes vypila lahev vína..zkrátka jsem jí měla jak z praku..a projevilo se to následovně.Má zmiňovaná sestra Marcela věšela venku prádlo,bydleli jsme v patře.Já byla na wc a z okýnka cosi volala…a rychle se vždy schovala…sestra věšela,a ignorovala mě,tak jsem přitvrdila a řkouc „Macku letí hovínko“… skutečně jejím směrem vyslala onen vzorek…je mi stydno dodnes 
Taky jsem byla opečovávaný benjamínek a když jsem celkem vážně onemocněla záškrtem,což si naštěstí nepamatuji,máma přestala pak chodit do práce a byla se mnou doma-čímž mě ušetřila školky a neštovic.Leč když jsem je já ,pak ve 26 letech dostala s mojí dcerou, která měla pět pupínků po celém těle,zatímco já jich měla 50 na cm2 a upozorňuji že naprosto,ale naprosto všude  vypadajíc jako NESTVŮRA z Barandovského ateliéru s třítýdenní neschopenkou a spotřebou tekutého pudru jako pro zemi třetího světa,v horečkách se potácející a drolící zaschlý pudr,myslela jsem že nepřežiju,a když ,tak jedině s plastikou.
Můj brácha byl děsnej jedlík,běžně k obědu snědl celý houskový knedlík..máma mu to už ani nekrájela,talíř hluboký,po okraj omáčky a maso-dojedl vždy jako první,otevřel troubu,neb věděl že máma pekla.Pekla dobře a skoro obden  přelomil koláč který se povaloval na plechu napůl a s plnou hubou řekl,že se staví na svačinu  jsem ráda že mám dceru..ta zas počítá stále kj..si člověk asi nevybere 
Kdysi se držela tradice zvaná MÁJE,svobodným děvčatům po škole byla před dům dána malá ozdobená břízka,a ona děva měla pak sólo s jinochem na nějakou pěknou dechovku  byla to událost..ovšem Marcela se nechtěla zůčastnit a milou břízku vždycky oddrátovala a nemilosrdně odhodila…když tak se vztekem učinila již poněkolikáté jen proto ,abych já a moji kamarádi číhajíc kam břízku hodí,opět jí přizdobili a přidrátovali …souboj trval celé odpoledne.ale myslím,že jsem Marcelu trsat stejně neviděla 
Zrovna tak o Mikuláše mě neoblafli,ségra měla nachlup stejnej rolák a boty jako čert..pche..ale stejně jsem se bála 
ŽILO SE JINAK..lítali jsme jako děti pořád venku,na kole,skákaly gumu,panáka,hrála se školka se švihadlem,míčem,schovávaná,krvavé koleno,Honzo vstávej,škatulata batulata,pan čáp ztratil čepičku…. Večer pexeso,člověče nezlob se,kloboučku hop…různé hry..spojovalo nás to jako rodinu  v telce dva programy…černobíle.Víc času,víc pohody,víc reality… dnešní počítačový svět nám hodně dal ale vybírá si za to i svou daň….
Původně jsem chtěla zavzpomínat jen na to co je v nadpisu,ale prsty se mi samy rozeběhly po klávesnici a já si s úsměvem a nostalgií ráda zavzpomínala…. 

09.11.2008 14:43:03 | 1 komentářů | Autor: LEILA | stálý odkaz

SWING

V ZAJETÍ SWINGU


Moje kamarádka a od pondělka i kolegyně pravila,že nejen prací člověk živ jest a zamávala mi před nosem lístky na koncert Ládi Kerndla.Popravdě, moc se mi nechtělo ,ale její nadšení mě nakazilo.
Sešly jsem se v divadle a zjistily tak,že patříme mezi nejmladší účastnice  napočítala jsem čtyři mikrofony u hudebních nástrojů,řkouc,že to bude odvaz ..a on fakt BYL!!!!
První nastoupil bubeník,pak trumpetista,klávesák,baskytara a Láďa jak jsme mu s kámoškou familiérně začaly říkat  a okamžitě jsme na sebe mrkly a uznaly že mu to sekne.Ač páni v letech,měli šarm a obleky z nich udělaly fakt gentlemany.
Program začal a Láďův chraplák se rozléhal krásně divadelními zdmi.Hity které známe všichni s námi vyloženě cukaly  a nám se začalo chtít tančit.Postupně byl představen každý hudebník a já se tak dozvěděla ,že pán jménem Jaroslav Hnilička je posledním zakládajícím členem orchestru Gustava Broma …56 let aktivně hrající a fakt nádherně  kámoška se do něj zakoukala a řkouc ,že JARMILA HNILIČKOVÁ zní dobře,čekaly jsme na další vizitku Klávesista s Italskými předky vystřihl známý song v Italštině a všechny dámy oblízly své rety  následoval bubeník..malinko mi stínily činely a tudíž jsem viděla jen hlavu,pak spoustu bubnů a pak nohy-sólo na buben taky nemělo chybu,nakonec benjamínek Petr Kovařík,na kterého jsem si brousila zuby já..ale jen chvíli páč mi malinko vadilo že se neustále olizoval a kroutil pusou ale jinak sympoš..no fááákt. 
Asi tak ve d ruhé třetině se mi stala taková mentální příhoda…byla jsem velmi dobře naladěna,dívajíc se na „kluky“ ..hráli něco pomalého prožívali to..já taky ,dokud jsem pohledem nezavadila o bubeníka…já ho chytla zrovna v momentě,kdy nepřítomně zíral někam na d sebe a jezdil po bubnu dokola takovou tou štětkou..vypadalo to jako když míchá vajíčka … já prostě dostala záchvat smíchu a náhle jsem ho viděla jako chlapa co ráno vstal a v trenkách a tílku si šmudlá na pánvi vejce a čučí na zářivku,která mu bliká … to co se dělo potom,je opravdu ostuda ,ale já se nemohla zastavit,dusíc smích jsem zvládla ,ale pohyby ,které se mnou cukaly nešly zastavit..kamarádka se na mě podívala a já se začala gebit ještě víc,protože ona netušila čemu,přišlo mi to k smíchu ještě víc,a já začala houpat na sedačkách ubohé publikum po mé levici i pravici..páč ty sesle jsou spojené  kdyby se začala smát i ona a ona k tomu nemá nikdy daleko ,byla jsem připravena opustit hlediště,divadlo a možná i Kladenský okres  slzy mi lítaly i přes brýle a z ostudy mě zachránil až potlesk a pauza 
Když jsem setřela slzy a vysvětlila jaké že jsem měla vidění,byla jsem odtažena na chodbu a jako odpustek koupila cd a kamarádka knihu ..čekajíc na podpis a přetrpíc paní,která na sebe upozorňovala zájmem o čerstvě rozvedeného bubeníka,na kterého si vzala dokonce mobil  jsme do sebe s Jájou kopli džus a pak již v klidu dosledovaly představení.
Bylo to fajn,a i přesto že jsem s LOUDOU,cestou domu míjela policejní hlídku,která zastavila auto přede mnou,udržela jsem úsměv a dojela za přítomnosti hnusné mlhy až domů,kde mi pak Láďa hrál dlouho do noci 

09.11.2008 14:41:27 | 0 komentářů | Autor: leila | stálý odkaz

ZRÁDNÝ LOUDA

ZRÁDNÝ LOUDA

LOUDA, je rodinný název mého staronového auta.FAVORIT,který letos oslavil plnoletost 
Hýčkala jsem ho víc než svou dceru i kocoury,a on mne dnes zradil…. Již cestou na třídní schůzku jsem měla pocit,že se něco děje,krom toho,že mi docházel benzín.Navíc komunikace plné objížděk,ve špičce..to bylo něco pro mě,coby motoristického začátečníka.
Tak hezky jsem si zaparkovala u nákupního střediska,v klidu nakoupila,nastoupila,ale nenastartovala…louda prostě usoudil,že mě nikam neodveze.malinko mě tím vytočil…já jeho tedy ne,ale říkám si „Holka,to asi chce benzín“
Přes silnici sídlí benzinka co má v názvu papoucha,hrdě jsem vkročila a s úsměvem se optala ,zda by mi nepůjčili kanystr s hubicí,vysvětlivši co se mi stalo.Paní na mne soucitně pohlédla a řekla že nic takového k půjčení nemá,ale že si to mohu za 150kč koupit..a co myslíte? Já si to koupila,natankovala a dokonce i zaplatila 
Na místě činu,jsem dala tomu zrádci nalokat a sebevědomě šla nastartovat….jenže nic,prostě nic!!!
Vystoupila jsem a nakopla ho do blatníku,tušíc,že tam by ho to mohlo bolet.Malinko se jen odrolil a stávkoval ještě zarputileji.Dva hoši školního věku,kteří jezdili po parkovišti na kolech zpozorněli a už jsem jejich zájmu neutekla 
Několikrát jsem zkusila nastartovat,ale nedělo se nic,to už mi malinko rosilo brýle. Mražené potraviny začaly tát a ztrácet tvar a já trpělivost.
Zavolala jsem tedy kamarádce a ona vytáhla manžela z odpolední siesty u tv.Po půlhodince dorazil a s ním i kámoš.A protože jsou to hoši velmi vtipní a dobří kamarádi,pojali to tak, aby sem se tam nehroutila a spíš se smála…Následoval příval otázek a tanec kolem loudy,ktrého obnažili kde se dalo a tomu nemravovi to bylo jedno.
Na otázku zda mám v útrobách loudy někde SVÍČÁK,jsem špitla,že asi ne,že mám jen svícen ….doma  když se dosmáli zkoušeli různé hadičky,dráty,filtr a já nevím co všechno..leč louda stále tvrdohlavě parkoval  svíčák neměli ani na papouší benzině a tak pokud je v háji cívka,nedovíme se to a tak prý raději pojedeme.Petr vytáhl lano a zapřáhl ho do svého milovaného „CITRONKA“  Luboš zvaný přátelsky DEMENT(PODOTÝKÁM,VELKÝ GENTLEMAN A VTIPÁLEK)umisťoval trojúhelník na zadní okýnko,již na třetí pokus a příval vybraných slov se nám to podařilo 
Odjeli jsme,v duchu jsem byla vděčná že nemusím loudu řídit,Petr jako by mi četl myšlenky pravil,že se bál o zadek..ne svůj ale auta a tak sebou vzal dementa  aby kdyžtak seřval jeho 
Petrova žena,má kamarádka se mne ujala a pozvala mě na kafe, zatímco kluci loudu ustájili.Pak jsem jen přemístila obří nákup do obří tašky a neodmítla v době večerní ani nabízený dort ke kávě 
Zdržela jsem se hodinku a byla jsem odvezena až domů i s nákupem.
Ať se děje co se děje,je dobré mít pár přátel,kterým člověk může v nouzi zavolat,a o to víc si toho cením,že ač je znám krátce,mám k nim důvěru a v jejich společnosti jsem ráda…
DÍKY … 
Zítra se dovím loudovu diagnozu,asi dojde k transplantaci několika orgánů,jen se modlím aby rekonvalescence netrvala dlouho 




07.10.2008 23:31:08 | 0 komentářů | Autor: leila | stálý odkaz

MISS ÉROBIK

Miss érobik

Po naléhání kamarádky jsem kývla na její nápad zůčastnit se ve vedlejší vsi aerobního cvičení :) vstup 10kč,venkovský sokol,maminy od rodin,prý pohoda… nic ,co my dvě nezvládneme.Je sice pravda,že jsem naposledy na něčem podobném byla pár jar vzad a má fyzička zůstala někde,kde se jí moc líbí a nechce se jí zpět,ale jednou se začít musí!!!
Den D se přiblížil a já začala hodinu před odjezdem hledat vhodný sportovní úbor….nenapadlo mne,že to bude problém,ale byl.Už výběr vhodné podprsenky byl problém-něco co by moje vnady udrželo pohromadě po dobu skákání a rytmického hopsání celou hodinu jsem nenašla-žádná sportovní práskule ve velikosti DD doma nebyla,musela jsem si stejně vzít tu krajkovou a modlit se,že mi z ní nevyleze drát a nezmrzačí mě .
Triko… obyčejné,hladké bez výstřihu,nemám-až po chvíli jsem vyhrabala cosi,co se mohlo tomu vzdáleně podobat,rychle přežehlit.S hrůzou jsem už přemýšlela co si natáhnu na spodní část mého já.Já fakt,nenašla legíny,elasťáky,tepláky…a pokud ano,bylo to samý chlup,skvrna či díra od mých mazlíčků-kocouři.Já prostě nosim sukně a dlouhá tílka…tepláky nevedu :)
Jediný problém nebyl s obuví,pitím a ručníkem,ale do čeho to nandat.. do kabelky se to nevejde..a batoh asi nemám..a pokud ano,nevím o tom :) už mě tlačil čas,popadla jsem igelitku a vše tam narvala, ale nelíbil se mi její motiv-byla na něm pasoucí se kráva .. popadla jsem jinou LIDLáckou a narvala tam vše i s krávou.:)
Kamarádka řešila podobný problém,byla celá v bílém a působila lékařsky,navíc měla obavu o průběh cvičení neboť začala držet dělenou stravu a již dva dny jsou její krmí fazole a kroupy.
Ale zase se nemusela bát o to že jí nepůjdou poskoky,slíbila jsem, že jí taktně budu přidržovat za šňůrky kdyby byla u stropu moc dlouho :)
Ona vypadajíc jako když jede z pohotovosti,já jako když jedu z nákupu..ale statečně jsme vyrazily.našly jsme to celkem dobře a zůstaly sedět ještě v autě abychom okoukly,kdo tam bude mořit těla s námi.Malinko nám sklaplo,ony ženy měly všechny pěkné postavy a oblečky za které by se nemusely stydět nikde ve fitku.Vylezly jsme a šly se zapsat,cvičitelka mladé děvče,na mě s úsměvem pohlédla a ptala se,jestli jsem někdy na něčem podobném byla,tccc v tu chvíli,jsem se rozhodla bojovat,a třeba tam nechat duši.Tělocvična byla plná,byly jsme středem zájmu-já se nedivila. Uklidnila jsem kámošku ,že pokud by se stalo a měla by střevní nehodu,že jí zavinu do ručníku a odvedu…v tom naše salva smíchu zanikla a ozvala se hudba..moje pozadí lízalo zeď jak jsem nechtěla být viděna ,ale musela jsem se odlepit a začít.první pasáž byla v pohodě,v hlavě to ještě zůstalo,vedla jsem si celkem dobře,přeci jen mám zkušenosti s orientálním tancem . 40min.uběhlo jako voda a já si i stačila všimnout,že některé cvičenky vnímaly rytmus asi jako TERMINÁTOR operu :)
Čůrky potu mi tekly přes brýle a já už věděla jak bylo ESMERALDĚ .. vidouc,že nevidím,otřela jsem si obličej a poslušně si šla pro cvičební pomůcku-dostalo se mi do ruky cosi co připomínalo šál..ale bylo to z gumy a taky to tak zapáchalo,na chlup stejně jako ve firmě DUREX :)
A teprve teď začalo peklo,taková blbost gumová,vám totálně ukáže jaká jste slabá na svalech a já snad už cítila že slábnu i na duchu-úsměv který jsem tragicky nutila směrem ke cvičitelce mi s každým „gumovým“ pohybem slábl… a najednou jsem začala pociťovat temno-nikoli Jiráskovo.Pár vteřin a praštila bych tam sebou jak hérečka.Odběhla jsem na wc a osvěžila se studenou vodou a vánkem z otevřené větračky..vypadala jsem děsně-rudá jako komsomolec.Ovšem můj návrat byl naplánován skvěle,leželo se :)
Tedy mělo se prý posilovat a já skutečně chtěla,zejména cvik,kdy ležíte na zádech nohu přes nohu,ruce v týl a máte posílit šikmé břišní svaly o kterých jste ani nevěděly a pak kmitat protilehlou rukou kamsi v dál,takže to vypadá jako kdyby jste byla na mol a nemohla se zvednout z matičky země :) No a pak už následovalo jen protažení,uvolnění,vstyk a potlesk.
PŘEŽILA JSEM ………….. pochválila milosrdně cvičitelku,a se slovy za týden nashledanou vrhla se do šatny kde na mě věrně čekala LÍDLOtaška i s krávou
S kamarádkou jsme usoudily že se musíme dokopat a chodit pravidelně..ale počkejte příště..mám týden na to,abych si sehnala legíny,triko a batoh a to teprve budou koukat ..když vy kachličky,tak my břizolit :)
Má dcerka mě uvítala slovy „ Šmarjá mami,ty seš rudá, a co to tady smrdí za gumu" :)podala jsem jí hlášení a ujistila ji,že jí skutečně za 10kč poskytnu podstoupit tento zážitek za týden také .
Smutně jsem zamávala v lednici pomazánce z makrely a chopila se osiřelého grepu.Když už,tak už :)





06.10.2008 22:53:02 | 1 komentářů | Autor: leila | stálý odkaz

TOKIO,NĚMECKO A JÁ



ANEB-KONCERT BEZ PLAKÁTŮ

Můj nový zážitek kulturně,mezinárodního charakteru ,který popíši je starý dva dny.. :)
Zcela dobrovolně jsem se totiž zúčastnila koncertu v Německém Dortmundu skupiny mé oblíbené dcery,či oblíbené skupiny mé dcery 
TOKIO HOTEL ,myslím že i ne-fanoušci vědí o jakou hudební skupinu jde 
Původně jsem se měla zúčastnit jen jako sponzor a financovat lístek,dopravu,eura,svačinu a baterky do foťáku…leč ouha,den před odjezdem mi má dcera s vyděšeným výrazem sdělila,že jim VYBUCHL odvoz…výraz její tváře se podobal vědci,kterému ukradli vzoreček na elixír NESMRTELNOSTI !!!
Já se nedivila,vím co měla s tím starostí a kolik večerů ladila detaily na odvoz po icq a jiných komunikačních prostředcích.Ona a dvě kamarádky,které patří mezi skalní fanynky se ale nevzdaly a rozhodly se zpříjemnit rodičům život a hodit tak odpovědnost za jejich „štěstí“ na ně.Po zjištění,že jsem tento konkurz vyhrála  jsem se jala akce a nominovala se tak na VEDOUCÍHO ZÁJEZDU chybělo mi málo – auto… a řidiče k tomu autu,který bude ochotný jet 700km se třemi puberťačkami a mou maličkostí tam a po koncertě zase hned zpět…. Potomkovi se psíma očima, který ve mně hledal záchranu,protože tohle byla poslední šance jak letos vidět naživo BILLA !!! JSEM ŘEKLA „Neboj něco vymyslím“ a od té chvíle nebylo návratu zpět.
Pátek 13 datum jak stvořené k hororu 
Nejdřív jsem oslovila známé zdroje,ale ouha většina se musela ulívat v pracovním procesu  Nezbylo mi než oslovit pomocí rychloinzerátu někoho cizího…mno ujalo se to,na internetu je možné vše,ozvalo se několik lidí,tedy mužů-asi polovina si myslela ,že je to zástěrka,že se hodlám jen seznámit neotřelým způsobem,což bylo opravdu to poslední na co jsem měla náladu a myšlenky.
Další asi tři lidičky mi slíbili že se ozvou během dne.Ozval se jen jeden –nemohl jet.Malinko mi už cukalo v oku,bylo už odpoledne a já rozplánovala odjezd nejpozději na páteční ráno…vysvětlovala jsem tolika neznámým lidem v jaké jsem situaci a co potřebuji,že operátorka telefonické linky,by mi mohla závidět mou výmluvnost 
V momentě kdy jsem dělala finanční rozbor mi zacukalo i v brýlích ..ale má dcera mi na kolenou slíbila že až do konce roku nic nebude chtít a bude se skrovně živit kořínky rostlin,chodit pěšky,odívat se v sekáči,obouvat u vietnamců ,sprchovat za deště a svítit svíčkami 
Jasně že je to kec 
Později odpoledne jsem vyeliminovala zbytek možných řidičů a domluvila se s klukem,který se zdál být seriozní a odvážný absolvovat můj plán.
Výměna tel. čísel,upřesnění času,podmínek.To samé má dcera s kamarádkami-jedna z Ml.Boleslavi-druhá z Liberce-seznámení a následný odjezd v pátek ráno v 8.30 z Dejvic.
Nevím jestli se mám vůbec zmínit o tom co se mi zdálo noc před odjezdem  ale jo.. já to tady statečně napíšu. Věšela jsem u Karla Gotta záclony a pod závěsem byl vrah…měl černé lakované pologotky,tedy polobotky..vrhnul se na mě s mapou v ruce,padli jsme na koš nevyžehleného prádla obyvatel Bertramky,padali jsme ze schodů a já ho malinko cestou začala škrtit..najednou se vyfoukl..jako ta paní na dece v reklamě na fernet 
To vědomí,že jedu s někým koho neznám,někam do tramtárie a strávím tak 24h s možná masovým vrahem,pedofilem,nekrofilem či jiným úchylem mě děsilo !!! Podvědomí je bestie-děsilo mě to jen ve snu-v reálu jsem ráno vstala v 5h začala sprchou-i nadšení mé dcery ze mě spláchlo zbytek strachu,a my se sbalily udělaly kocourovi zásobu jídla a vyrazily na vlak…

Po cestě jsem si všimla jak to mojí dceři sluší  měla čerstvě nabarvené vlasy načerno,s červenou patkou..musím se pochlubit,že to byla má práce,a to ještě ve večerních hodinách.
Nemohu opominout ani výměnu pearcingu v oblasti obličeje vlevo nad rtem..Safra ,ten původní ne a ne povolit,odhodlaně jsem tedy zamířila do bedničky s nářadím a našla kleště,pinzetu a odkudsi vytáhla i gumové rukavice,aby to bylo sterilní  přeci nenechám své zlatíčko jet do „rajchu“ se starým pearcingem a nazvavši se sestrou doktora Mengeleho jala jsem se operace  po vyzkoušení několika nástrojů,jsem trpělivě vysvětlila své slintající dceři,aby se nehýbala a statečně otevřela tu hubu!!! Podařilo se..
Na řadě byly umělé nehty lepené vteřinovým lepidlem..jinak to prý nedrží,reagovala dcerka na moje zvedlé obočí.Nehty byly vkusně nalakovány černým lakem..sem tam ozdobené chlupem z kocoura ,či jiným abstraktním obtiskem volně ležícího materiálu.Vrstva make-upu,černé linky,boty které měla půjčené od jiné fanynky protože byly origoš Tokiohotel a kůůl..tedy COOL  (jen o dvě čísla větší),černé kalhoty,nové tričko,mikina s lebkami,černá kabelka..hmmm pěkný,na koncert pěkný,ale v 6h ráno po nás koukali dost divně  páč její mutera si jela po svém-oblečena do oblíbené,zelenočerné kombinace… ještě stále doufajíc,že třeba ten volný lístek prodám,a místo aktivní účasti se projdu po Dortmundských pamětihodnostech…
Jak naivní…ale nebudu předbíhat .
Dorazily jsme do Prahy v pohodě,skákly do BILLY pro sváču,pití,baterky a já kafe.Po telefonu jsme si s řidičem Radkem jak se jmenoval,potvrzovali smskami,že to není fantazie ale skutečnost  Pak mi pípla sms že on už je na místě,udělalo se mi malinko ouzko,samozřejmě,že jsem to na sobě nedala znát-hrát já umím dokonale,jen stálé angažmá mi chybí  S dcerou jsem se blížila k autu..byl v něm už zpovzdálí celkem sympatický majitel.Vystoupil a vzájemně jsme se představili  Míša si půjčila můj mobil-neb chuděra nemá credit ,ale má zase polepený pokoj plakátama od stropu až dolu  a šla naproti kamarádkám.
Radek byl pohledný, mladý ,usměvavý muž a voněl  pocit z noční můry byl pryč a jen jsem se podvědomě usmála sekvenci válení se po schodech-jeho bych zřejmě nepřeprala,páč měl velmi…ale velmi vypracovaná ramena,možná bych jen hledala ten ventil na to vyfouknutí jinde než na krku  V momentě kdy mi sdělil ,že se nemusím bát ,že je policajt,jsem se uvolnila dokonale a opravdu k němu pojala důvěru,tudíž i konverzace začala plynout uvolněně,skoro jakoby se sešli dva známí,jen po delší době.Vyzařoval z něho klid ,pohoda a ochrana-tedy ve smyslu policejním  děvčata si dala na čas a my spolu strávili asi 20min u auta a probrali kdeco.
Nakonec jsme se seznámili všichni-nandali batožinu s vlajkami a jinými fanynkovskými potřebami do kufru a vyrazili ještě k poště,kde jsem natankovala já finance,ale co bylo super,na Pražské poště byl automat na kafe  oni asi věděli že ho budu potřebovat…jak milé,díky primátore ,díky 

Vyjeli jsme směr DORTMUND 

Nebudu popisovat celou jízdu,jen se zmíním,že se jelo bezpečně,předpisově a podle hlasu pána z krabičky  on nás občas odrovnal-např.když řekl „ ZMĚNA SMĚRU JÍZDY PO 250 km“ tudíž pro řidiče fakt odvaz držet se volantu,řešili jsme to nenucenou konverzací,hudbou,a já dokonce hodila do placu i několik vtipů  a skutečně se mi podařilo Radka rozesmát.Po pár zdravotních přestávkách na benzinách. Jsme se ocitli v Dortmundu.



Napětí na zadních sedadlech houstlo jak domácí povidla-děvčata se jala zkrášlovacích prostředků za jízdy a občasné „auvajs,kurňa,dopr…“ značilo možné vypíchnutí oka tužkou na oči,či možnost syndromu Jana Žižky pomocí řasenky 
Pak padla poslední věta z krabičky…“ JSTE U CÍLE „ ještě jsem čekala až boxmen řekne ať vylezeme a tahnem už na ten koncert  ale nic.
S Radkem jsme si dohodli že ho pak prozvoníme a urychleně opustili vozidlo….už jen z dálky vypadala hala nařachle,nebylo kde projít,natož zaparkovat…holky se chytly za ruce a já v duchu za hlavu-už jsem ani vteřinu nepřemýšlela o tom ,že bych je tam pustila samotné.
Přehlídka fanynek začala…a co mě překvapilo –našlo se i pár fanoušků ..božínku.
Jak popsat tu frontu-možná rok 1975-přivezli banány-asi tak 10x dlouhá fronta-ulička obehnaná zábranami,ochranka,pořadatelé,zmatek,občasné jeky či sekvence písní..
.Velmi nenuceně a drze jsme šly hrdě až dopředu podél koridoru,obhlédnout situaci a případně nenáááápadně předběhnout.Také jsem si všimla,že nevyhraji cenu o nejstarší účastnici koncertu-což mě potěšilo..
Malinko mi to připomínalo Rio de Janero tolik barev,kostýmů,šminků.a účesů.Potkali jsme několik dvojníků chlapců z kapely a jak řekla Míša –byly fakt HUSTÝ 
18.30 DORTMUND sportovní hala
Fronta se pohla,což znamenalo,že začali pouštět.Dle programu se mělo začít hrát za hodinu-dle lidí, jsem to viděla tak koncem měsíce.Začal chaos-fanynky stanující již 14 dní před halou si chránili území jako za 2světový  vůkol se povalovaly spacáky,různé folie na zateplení těl,deštníky,plyšáci,odpadky,podpatky a od nich torza bot,láhve od všeho možného ,možná i nemožného.
Zkusily jsme první atak za zábrany..ale ouha,jedna dospělá němkyně holky vychmátla a strhla tak na nás pozornost-mrcha ošklivá  Už to vypadalo ,že holky dostanou po papule,tak jsem se tam rychle přesunula a němkyně sklapla…
Děvčata takhle to nepůjde,šeptla jsem do vřavy –jdeme krapet dál.
Holky byly smutný,že nebudou mít dobrý místa-ale měly sebou mě 
Počkala jsem až se fronta hnula a vyhlídla si skupinu malých,hubených fanynek bez rodičovského dozoru  pak jen vteřina-odtáhla jsem zábranu,strčila do těch třech trdel před sebou a sykla „Neotáčejte se“ Otočila jsem se sama-a jediným českým pohledem statné ženy,ucpala těm diblíkům pusu..pak už to byla brnkačka  holky skákaly radostí a má dcera se zdála být mikrovteřinu hrdá na svou matku 
Byly jsme uvnitř-já vklídku navštívila wc slečny ale ne,i přesto že dvě hodiny předtím se jim chtělo  Pak jsem vstoupila taky-obrovská,nádherná hala se zaplňovala rychle,leč my měly lístky na stání-ale ne k podiu-zase nás dělilo zábradlí…tssss to si pomohly-holky napodobily můj tah před halou a protože ochranka nestíhala kontrolovat lístky-přifařily se k větší skupině a vlítly do prostor k podiu  bylo tam husto-já to pozorovala od plůtku s jinými rodiči…neuvěřitelná davová psychóza sílila,když osvětlovač prvně rozsvítil světla na postranní obrovské obrazovky,bylo mi jasné že oddělení ORL mne zřejmě nemine…takovej řev a hukot jsem nezažila-a to nebylo ještě zdaleka plno.
Občas jsem zahlídla červenou patku mé dcery a ujistila se tak,že ještě neomdlela,svírala foťák,vlajku,a močový měchýř  ale šťastná-byly od podia fakt kousek.
20.15 DORTMUND sportovní hala uvnitř 
Show začala…tlukot srdce,publikum šílelo,opona se svezla k zemi odshora( působivé) záblesk světel a a a a .. pak už jen šílený jekot-TOKIO na scéně 
Kluci to rozjeli-jsou fakt dobří,a pro jejich publikum jsou bozi.Po druhé písničce mi cvaklo,že tady se netleská-tady se řve.Já i ostatní dohlížející rodiče jsme znali hity a když už jsme tušili konec ,vylítli nám ruce k uším a se smíchem jsme se postupně sjednotili v mezinárodní skupinku 
Část kdy kluci zpívali jako při akusťáku-byla skvělá,Bill se stihl i převléct,možná i přeláknout svůj mango účes.
Kolem 22h koncert končil,rozházeli se do publika ručníky,láhve od pití,paličky od bubnů
( mimochodem i já už mám svého oblíbence-ano je to Gustav-bicí  )
Posbírala jsem tu smečku-jedna omdlela,druhá se poprala o ručník-ale neměly se soupeřkou nůžky,tak jim ručník ochranka zabavila  to mě fakt pobavilo. A má dcerka omdlelá jen napůl-zato emočně na pokraji zhroucení,od slzí rozmazané oči… žíznivé,unavené a bez šance dostat se v hale na wc.
Vzduch nás probral a hbitě jsme vyrazily na předem domluvené místo,ale malinko jsme měli problém se s Radkem vzájemně najít-nakonec to ale klaplo  A pán z krabičky zase dostal slovo.
Na všech byla znát únava,proto se ze zadu za chvíli začalo ozývat naše chrápající komando  snažila jsem se nespat a dělat řidiči solidárně společnost,proto jsem navrhla osvědčenou hru-slovní fotbal 
.Asi po 80km jsme si to ztížili,a rozhodli se, že slova,na sebe musí navazovat nejen posledním písmenkem,ale i tématicky  zajímavé to začalo být od slova erekce,ejakulace,erotika, ….nebo série orgasmus,syfilis,semeno,orál  tak neuvěřitelně jsme se nasmáli že jsme si to ještě na dalších 100km ztížili a hráli na poslední koncová dvě písmena- kapr,prdel,eldorádo,domino…atd 
Po zastávce a protáhnutí bolavých údů,jsme dali pauzu a schrupli si na 30min.všichni.K ránu jsme překročili hranice a můj zblblý mobil konečně našel svého operátora  jasně že jsem neměla aktivní roaming.Pak už následoval příjezd k vlaku,mávání a loučení a rychle domů.Bože ta slast sprchy,horkého čaje,snídaně a hups kolem 10h jsme zalehly,kdyby mě dcera večer nevzbudila-mohla jsem trhnout rekord 
Ještě jsem zkontrolovala,zda dorazil zbytek posádky vpořádku domu a blaženě opět vytuhla .
Ale konstatuji,že to stálo za to!!!  ŠAJZE 


17.06.2008 10:13:26 | 1 komentářů | Autor: LENKA | stálý odkaz

DRTIČ SKLA RESTAURAČNÍHO

DRTIČ SKLA RESTAURAČNÍHO



Drtič skla se tuším jmenoval Vladislav.Po internetu komunikoval velmi mile a inteligentně.
Chtěl se rychle sejít…já nebyla proti a tak jsme si dali schůzku hned na druhý den v podvečer.
Věděla jsem o něm ,že je sám,opustila ho přítelkyně mladší o několik jar cca tuším,že padla cifra dvacet :) říkala jsem si,musí mít tedy něco do sebe když měl mladou křehuličku..ani na fotce nevypadal nejhůř.
Trefil do mé vesničky celkem dobře,pozvání znělo na kávu,takže jsem se patřičně oblékla a vyrazila mu v ústrety.
Bylo jednoduché ho najít ..takové fáro se u nás na vsi moc často nevidí :)
Jakmile viděl,že se blížím,vyskočil z auta a nebyl sám…v ruce držel krásnou růži  celkem mě to překvapilo..jistěže mile.Podala jsem mu ruku a on jí srdečně stiskl…nebylo to nepříjemné i mluva byla kultivovaná..dokud se do slova neprodralo královské eR … bože můj,bylo to jak hromobití,jako když jede traktor a táhne po silnici pluh… mírně jsem se orosila,když v tom se ozvala další logopedická vychytávka ve větě „ otevchzu ti dvechze“ (poznámka překladatele) „ otevřu ti dveře“…. s tou už jsem fakt nepočítala .Ano ,skutečně je otevřel a já vplula do auta,vděčná za to,že už je tma.
Při druhém kilometru jízdy,jsem toužila po špuntech do uší,nebo aspoň dočasné hluchotě :)
Nejeli jsme moc daleko,zastavili jsme u motorestu,o kterém jsem věděla,že kdysi patřil mezi vyhlášené podniky.Ovšem časy se mění a my vstoupili do nic moc knajpy.To ,že se tam netopilo v lednu mi celkem vadilo,opomenu-li,že tam bylo celkem šero a nahuleno tak silně ,že jsem myslela ,že z mých obyčejných brýlových skel,budou skla kouřová
Vladislav mi pomohl galantně z kabátu,do kterého jsem se zcela negalantně po 10 minutách opět zahalila.Číšník si nás nevraživě prohlédl a blížil se k nám jako deratizátor k obtížnému hmyzu..se slovy „co si dáte?“ po nás hodil jídelní lístek.Bylo mi to divné,byl pátek a bylo něco po 17h. Mé přání kávy latté neprošlo..možná to slyšel prvně..“ to nemáme ,madam“ odsekl jak kus ledu ze kry
Vladislav se ovšem nevzdal a se svým nonšalantním výrazem mi chtěl objednat GRRROG!!! … a ještě dodal „ RRum,pchedpokládám máte“ … chtěla jsem být tou vycpanou hlavou srny,co visela nad naším stolem a tiše vše jen pozorovat… nevyšlo to.
Servír nám sdělil,že rum má,ale nemá citron a odešel.Nesměle jsem řekla Vladislavovi že bych si dala svařák.. „jistě,není prrroblém“ ale BYL !!! :)
Číšník se vrátil,zapálil nám romantickou svíci na stole-připomínající kostelní hromnici…Svíce osvítila Vládíka,mě i díry a skvrny na ubruse :)
„tak co to teda bude? „ ptal se vytrvale…
„ prro dámu svachák a prro mne džus“ tupě jsem přikývla a usmála se do kouřové clony v místa kde jsem tušila číšníka..Z mlhy se ozvalo „ s bramborama nebo s hranolkama?“
Tedy malinko mě to překvapilo,neb svařák mám ráda ale ještě nikdy mi ho nenabízeli nikde v kombinaci s bramborovou přílohou… :)
Omyl se vysvětlil v momentě..číšník rozuměl SMAŽÁK, místo SVACHÁK ..kousala jsem se do rtu abych nevybuchla smíchy.Když už bylo konečně v objednávce jasno,začali jsme konverzovat a já občas na Vládika pohlédla…sakra,říkám si,co to ta svíčka hází za odrazy?
Ale nebylo to svíčkou…můj galantní spolustolovník měl tik… né tic tac…ale tik jako CLAUDIUS :) intervaly záškubů se mi zdály být kratší a kratší..čas v restauraci delší a delší…opařila jsem si jazyk vínem a dělala ,že tik neexistuje.Komunikace byla v pohodě,byl to chytrý ,vnímavý a galantní muž …vedl konverzaci a kouřil jak parní lokomotiva..což já velmi nerada
Tik pří kouření zanikal,potom se ale Vládik jal sklenice a začal pít… ozvaly se šílené zvuky… cvakající zuby s tikem rozehrály sonátu na sklenici..já vyděšeně hledala způsob ,jak se s tímto zvukem vyrovnat… nešlo to,jediné co jsem dělala bylo,že kdykoliv pil,pila jsem taky :)
Po dvou svařácích nám číšník oznámil,že je 18h a že zavírají ..bože ,chtělo se mi ho obejmout a radostí oprášit všechna vycpaná zvířata…
Můj protějšek byl ale zklamán,leč zaplatil,nechal královské dýško,čímž prvně přiměl pikolíka k vlídnému výrazu.Zatímco jsem se zvedala malinko přiopilá,číšník pravil,že dobré kšefty už nejsou a tak co by tam „čumákoval“
Domů jsem byla galantně dovedena-možná má vratká chůze po ledových kalužích mluvila sama za sebe..každopádně mi byla políbena ruka ..vím jen ,že jsem poděkovala za krrrásný večerrrr a vplula do chodby…
Přežila jsem..další zážitek je za mnou… :)


02.06.2008 23:39:28 | 0 komentářů | Autor: LEILA | stálý odkaz

Honda co neřídil jí Tonda :)


Je tomu již drahných 30 let,co mě táta vozil na JAWĚ 350 jako malou holku.
Vždycky se mi to líbilo a těšila jsem se.
Pak uběhlo ( to numero je děsná cifra) několik let a měla jsem možnost se svézt na motorce znova-ovšem za úúúplně jiných podmínek.

Tak předně –neřídil táta,nebyla to Jawa, a nebylo mi 7 let :) a měla jsem ..děsný bobky :)
Řidičem byl bývalý majitel mého nynějšího bytu,mladý gentleman,se kterým jsme měli objet přepsání elektroměru,a návštěvu bytového družstva.

Dopoledne jsme ladili schůzku-tedy čas a místo,ale úřady ,které jsme měli navštívit byly od sebe poměrně daleko..naivně jsem si myslela,že se projdeme či projedeme MHD.
Pán mi nabízel,že mě vyzvedne doma na mašině,a připsal do smsky,že má i volnou přilbu..:) se smíchem jsem odepsala,že mám velkej zadek na jeho motorku a stejně by to pištění celou cestu nevydržel takže využiji služeb ČSAD a tím jsem to považovala za vyřízené.


Místo setkání bylo jasné-na autobusovém nádraží u LIDLU,takže všude plno lidí,parkujících aut,tašek a autobusů.Počasí jak vymalované- lidí jak blech.
Když jsem šla již popáté trasu -veřejné WC-automat na kafe- a zpět..zaslechla jsem v zádech zvuk motorky-otočila jsem se,a ve stavu nevěřícného štronza ,se dívala na mého společníka,který zadupl těsně u mě a s milým úsměvem-tak jako vždy, mě zdravil..Upozorňuji,že si vykáme on je štíhlý,pohledný mladý muž a já ..jsem Já :) prdelatá mamina blíže nespecifikované povahy :)
.Naštěstí jsem měla sluneční brýle,místo dioptrických-takže jsem si chvíli myslela,že tu červenou věc na které sedí můj bytodárce,někde zaparkujeme ,ale ouha :) namísto toho,mi byla vražena do ruky přilba-červená,s upozorněním,že je poněkud menší.Mé ženské ego mi nedovolilo hnout ni brvou a rozšafně jsem se jala vrazit helmici na palici.Mezitím,mi byla vysvětlena trasa a postup nasednutí,což se zdálo být jasné,jenže… já to pojala po svém,tudíž okolí si zřejmě muselo přijít na své -hlavní role v epizodě „Naskoč a přežij“ začala.

První problém,který byl,bylo poznání ,že přilbice je skutečně litle a tudíž musela dolů čelenka do vlasů i brýle,jenže i tak mi ta červená ochrana zůstala sedět na vrchní části hlavy-takový moderní turban no.Na sobě jsem měla ¾ kalhoty,tričko a košili,kabelku a desky s listinami…a ten červený nádor podobající se obrovskému beďaru.Vybavil se mi film KOKOSY NA SNĚHU,zejména scéna,kdy trenér nasazuje dredatému závodníkovi přilbu a narazila ji na druhý pokus do puntíku stejně.Objala mě těsnota-ale zase mi bylo fuk publikum,sem si říkala,nevidím já je,nevidí mě taky,ale pak mi bylo poodklopeno mé zamlžené hledí-zapařený dezén zmizel,a já si všimla mrtvolek komárů a mušek na hledí.Bylo mi ouzko,nechtěla jsem skončit jako oni,ale nechtěla jsem přiznat zároveň ,že mám strach.
Když už jsem byla připravena na to že, si na to monstrum fakt sednu,museli jsme řešit problém,kam s taškami..a ve chvíli,kdy na nás troubil již další autobus,jako že stojíme blbě..a můj mladý kavalír se pootočil ke mně zády,zřela jsem na jeho zádech obrovský batoh.Za sedačkou byl úložný prostor-taková bedna řekla bych něco jako chladící box-ale byl plný,mé věci putovaly do batohu,a batoh mi byl s mým souhlasem nasazen na záda,a má kabelka zaujala pozici brašny poštovní doručovatelky,takže mi to muselo fakt seknout i dle reakcí lidí…. Připadala jsem si jako parašutista amatér :)
Já jako chodec jsem většinou bez.Tedy bez přilby,nikdy mě nenapadlo,jak je v ní špatně slyšet,proto mi zřejmě uniklo,že se motorka i s gardenmanem (zahradník-ovšem myšleno jako příjmení)vzdálila, když jsem pohledem kontrolovala,zda mám rovně prstýnek na noze a najednou jsem tam stála jen já,batoh a přilba…
Ovšem ne nadlouho.Dopravní prostředek se byl jen otočit a byl přistaven až k obrubníku.A teď jsem se měla trefit..tccc,skoro se na to nasedá jako na koně-škoda,že jsem na žádném nikdy nejela.nu což,řekla jsem si,když do pekla tak na pořádném koni.Statečně jsem nasměrovala batoh na levou lopatku-zádovou.Pravou nohu stylem J.C. Vandama,vystrčila do pravého úhlu-a v duchu si pogratulovala k výběru oblečení,neb sukně ,kterou jsem si chtěla vzít,zůstala smutně ležet vedle líné žehličky.
Jenže..bez brýlí,polohluchá a již asi 5 min.marinovaná v přilbě,jsem špatně odhadla vzdálenost k násezu :) tudíž grifem Vlastimila Harapese,bylo nutné dohopkat až k kraji obrubníku,nohu stále držíc ve Vandamově pozici.
Že jsem už skoro tam, kde mám být, jsem poznala dle nárazu v nejmenované místo :)
Protože mě batoh táhnul vlevo,musela jsem hledat oporu,a já jí našla :) chytla jsem se o pána v první řadě a na seznámení jsme si ťukli přilbami.

Vypadalo to,že už jsem skoro v normální pozici…jen nohy mi tak nějak visely ale pak mi naskočil vzpomínkový zážeh z dětství a já objevila stupačky.
Nohy se přilepily a mě došlo,že pokud nenajdu nějaká řidítka nebo strojek na cvakání lístků- u kterého se můžete taky držet..umačkám řidiče a zahubím nás oba.
Intuice, a pud sebezáchovy,zavedl moje ruce na okraje sedadla( táta měl ale úúúplně jiný) a nahmatal držadla.Držela jsem se pevně,jako Di Caprio dveří v Titanicu.-ty jak pluly i s Kate po hladině mořské :)
Pak už nebylo cesty zpět,v duchu jsem zamávala neplatícím divákům a všimla si,že jedeme !!!

Jízda po městě,kde je to samý semafor nebyla nic moc.Dřív než jsem se stačila dobát,jsme byli na úřadě č.1 ..leč neúspěšně,neopsala jsem stav elektroměru,ale nám to nevadilo,vždycky si hezky popovídáme,zasmějeme a probereme co se dá.
Náskok na motorku na druhou trasu,byl už krapet lepší,silou pneumatického kladiva,jsem hbitě nasadila přilbu,mašina již v pohotovostním režimu očekávala můj náskok,sebejistě jsem tedy nasadila batoh a skoro plynule dosedla :)
Vyjeli jsme.
Trasa už byla delší,akorát mi vadilo,když jsme někde museli stát,např. na červené,jak ty lidi z toho autobusu čumákovali..No a, říkala jsem si,závidíte co? Si jedu s mladým klukem na HONDĚ a vy se pachtíte sockou :) a to jsem neměla,neb za tu pýchu zaplatil můj mobil,který se při nastupování uvolnil z kapsičky u kabelky a mrštil sebou o chodník-přežil,tedy zatím pípá ..
Druhý pokus o nějaké to razítko taky nevyšel-přijeli jsme o 10 min.později a úřední doba se zásadně dodržuje.Nesla jsem to statečně.
Potřebovala jsem ještě podat žádost o první OP své dcery a byla jsem kavalírsky dopravena až před úřad.Smutně jsem se loučila s helmou-přirostla mi tak nějak k …uším :) a již potřetí se snažila po jejím sejmutí nevypadat jako debil..páč vlasy byly jak cáry koňského ohonu.
S panem Zahradníkem jsme se přátelsky rozloučili,domluvili si další termín a i přestože jsem musela ještě na katastrální úřad a ke kamarádce,měla jsem se zastavit na návštěvu a byla bych pak odvezena-na motorce domů.Nakonec jsem se zeptala na čemže jsme to vlastně jeli,abych až se budu chlubit,věděla taky čím se chlubím :) nasadila jsem si dioptrie a prohlídla si ten pekelný stroj..hmmmm vypadalo to dost dobře,a poslední cesta už se mi i líbila,dokonce jsem i pozorovala okolí.
Katastr jsem zmákla,cestou jsem „upekla“ makové buchty,místo slibované zmrzliny pro tapetující kamarádku.A dál mě mé kročeje přivedly do krámku vietnamského podnikatele,kam jsem vlítla se slovy,že chci letní,lehkou a dlouhou sukni…. „Cukni mame“ řeklo mi něco velikostí dosahující k mému hrudníku :) „Paný letný,dlohý,kusit,tam kabinka“
Kabinka byla závěs na trubce na záclony,věšáček byl hřebík a kobereček kus kartonu.
První sukně nic moc model,pro Barunku z BABIČKY ale fajn.
Druhý model ušel,jenže vtom mi zvonil mobil..klient volal a páč to byl muž,malinko jsem s ním koketila a rukou,ve které jsem nedržela mobil se snažila sukni dostat na správné partie,šlo to ztuha ale šlo.Hovor ukončen,sukně vybraná..tedy skoro,nevěděla jsem jestli hnědou,nebo černou..a s tímto dilematem jsem odhrnula závěs..a co nevidím,Vidím Vietnamčíka ..zíral na mě a pak z něj vylítlo „ Já poslouchal jak máš ty mít zpívavej hlas,to ty volala manžel nebo milenec?“ :)
To se fakt nedalo ukočírovat,začala jsem se smát,ovšem on si to zřejmě vzal jako výzvu ke konverzaci a pokoušel dál mé mimické svaly. Když na mě nezabrala ani nabídka dve sukny za 600,- ba ani za 500,- dozvěděla jsem se že on být taky sam a mít velkej obchod v jiném město.Má trpělivost je veliká ,ale není nekonečná-trvala jsem na jedné sukni,protože jsem samoživitelka,a tudíž mi manžel tu druhou sukni nekoupí…no to jsem si celkem naběhla… podíval se na mě vyzývavě přes ramínko-textilní,oblízl si svůj asijský ret a udělal krok vpřed..já dva vzad.. v krámě ni noha…. Jen bota :) systémem krok sun krok,juk přes ramínko jsem zamířila ke kase,a řekla „ Chci tuhle sukni za 300,- jo?
Možná jsem mohla jít ještě níž,ale deptala mě ta jeho dlouhá patka,kterou měl zatočenou za ucho :) Při placení mi podržel ruku ve své a pozval na asi kafe nebo čaj,já už nevím chtěla jsem rychle ven.Šel mne vyprovodit.Trapně jsem řekla,že je hezky-myslela jsem počasí,on myslel sebe :) a řekl „ Ty taky :) !“ být svatba..ale možná myslel stavba :)
A tak jsem si zavřela dveře do Asie a otevřela je u kamarádky,kde jsme si zas pozvedly náladu,a přiložily pár tapet.
Ještě den ale nekončí,dcera již doma,matka živitelka nikde,jen dala vědět,že přijede domů buď autem,vlakem nebo na motorce-smích toho puberťáka slyším ještě nyní a to byl bod zlomu-sem si řekla,že jí ukážu na čem jezdí její mutera,jak mi s oblibou říká .
Pravda,má kamarádka jevila známky obav o můj dojezd,ale já již nikoliv-poslala jsem sms-„Stavte na kafe,za chvíli jsem u vás !“
A tak se stalo,po malém tápání jsem se ocitla u pana Zahradníka v jeho rozrekonstruované garsonce.Přivítal mě Beník,jeho pejsek,dostala jsem i čaj,který byl uskladněn v nezapojené lednici :) v bojových podmínkách tam bydlí bezva kluk,který vlastně dobrovolně nechal svůj byt 2+1 a mě tím zachránil zadek… ale to už je jiná kapitola,důležitý je závěr a ten stál za to.
Čekala nás večerní jízda-nééé pařba,ale jízda ke mně domů.Večer už bylo celkem chladno a tma,a já se smála,když můj hostitel hledal nějaké oblečení do kterého bych se mohla zahalit…ale Benik mi tu deku nechtěl půjčit .)
Vyrazili jsme.Tentokrát bez batohu a boxu za mým zadkem :)…naskočila jsem na mašinu jako Vinetou na mustanga :) jednou rukou nasadila přilbu a druhou se chytla držadla.Naprosto bez náznaku nějaké obavy jsem se uvelebila a hodlala si to vychutnat,kupodivu mi nebyla zima ani při rychlosti 140km/h ještě jsem pobízela k předjíždění a rychlé jízdě mezi vesničkami..Bylo to super-tak neskutečný rozdílný pohled na stejnou věc po pár hodinách celou cestu jsem se smála a na závěrečném úseku jsme fakt fičeli,až jsem se musela se smíchem chytit kožené bundy a jejího obsahu :)
Dcerka na nás koukala malinko vyjeveně,smáli jsme se a já si připadala jako kdybych letěla na rogalu :)
Byl to zážitek,a co z toho plyne?.. že i to z čeho má člověk někdy strach,může mile překvapit
ZA TENHLE ZÁŽITEK,FAKT DÍÍÍÍK :)

15.05.2008 20:30:24 | stálý odkaz

poslední LEČ

Poslední leč,aneb orient po myslivecku 


Je to už pár dní,co jsme s kamarádkou měly taneční vystoupení,tedy já tancovala a ona mi dělala bodyguarda , managerku ,řidiče a vůbec morální podporu..a že jí bylo zapotřebí..
Normálně většinou tancuju jen na plesech,různých oslavách,a večírcích..
Tento „kšeft“ mi dohodila má sestra..no .. mohlo mě napadnout že se mi chce pomstít za to ,že jsem jí jako dítě tahala za culíky v kopřivách,ale že si počká tolik let a pomsta bude tak zákeřná… to jsem netušila 
Tancuju už 5 let orientální tanec,moc mě to baví,pokaždé je to jiné,nevšední,plné dojmů a díkybohu jsem se nesetkala ještě se žádnou negativní reakcí.Je to moje droga...jednou vymyslím choreografii i v domově důchodců..třeba sestavu s francouzskou holí a o refrén budu popojíždět na vozíčku 
Ale k věci…
Kolega mé sestry zvaný Chozé (josef) mi zavolal,zda by bylo možné,abych jim zatancovala na jejich poslední leči…neprozřetelně jsem souhlasila,protože kalendář nemilosrdně ukazoval,že se blíží vánoce a každá koruna se bude hodit.Má kamarádka Jarmila mi přislíbila doprovod a tak po upřesnění datumu,hodiny,a finanční částky…kývla božská LEILA,-to jako já a řekla“ budeme se těšit Pepí…. Od té chvíle mi pravidelně od Chozého-kterého jsem ani já nikdy neviděla,chodily smsky s počtem ulovených kusů,např…dneska jsme picli 20 zajíců,2 lišky a 15 bažantů  nebo „na honu jsem se píchl větví do oka „
V tomto duchu uplynulo asi 14 dní,ještě ke všemu jsem do toho nastydla a myslivec obavší se mé neúčasti poslal mi pravý včelí med,podotýkám že po mé sestře.. :)
Den D se blížil,musím se smát ještě teď,když si vzpomenu jak jsme si s Jájou dělaly hlavu co si vezmeme na sebe 
První komplikace nastaly když jsem několik hodin před vystoupením dostala smsku,ve smyslu že na ceně a podmínkách se ještě dohodneme a že asi nevím jak žijí LOVCI… no to jsem opravdu nevěděla,a taky jsem nevěděla že mi dvě hodiny před odjezdem bude Chozé volat,že nesehal cd přehrávač a tudíž nemám hudební doprovod což je pro tanec celkem podstatná věc ..nekompromisně a tvrdě jsme mu sdělila opět své podmínky a zdálo se že je vše O.K přehrávač jsem sehnala s Jájou u kámoše a vyrazily jsme..byl večer,byla zima,tma,měla jsem trému..a přesto jsme se celou dobu s Jájou řehtaly,ona je takové moje sluníčko..vzájemně se podpíráme už nějaký ten pátek 
Ani jsme nebloudily a najednou kde se vzala tu se vzala..popisovaná chata stála před námi…jsme se na sebe koukly a vylezly z maskovaně zeleného auta..ladily jsme dokonale 
..v lodičkách jsem odhopkala přes zmrzlý trávník k oknům a s graciézí „růžového pantera“ jsem se proplížila a jukla za rozsvícená okna..můj úsměv ztuhl..!!! Mé brýle se zamlžily a mé oči nevěřily co jim to ty brýle ukazují…leč bylo to tak..chata asi tak o rozměru 10m v délce v sobě schovávala asi tak 60 přiopilých myslivců,pár jejich statečných manželek,a mnoho úlovků. „nikam nejdu“…ze mě vypadlo,jája říká zavolej mu ať to máme za sebou a frčíme domu..neboj to zmákneme..sem se jí chytla jako klíště a volala že jsme na místě.
.No to co následovalo bylo jak z bakalářů  Samotný Chozé se vyřítil z chaty…byl malý..asi proto nám políbil ruku,výš by zřejmě nedosáhl  byl obtloustlý,fousatý,spocený a DYCHTIVÝ 
Vpluly jsme do chaty a statečně se podívaly realitě a opilcům do tváře..už nebylo cesty zpět.
Galantně nás usadili na lavici-ano,dalo by se říci,že TRESTNOU… a pokračovali v tombole-Připadaly jsme si tam jak dvě blbky-v těch lodičkách s make-upem a značkovou vůní,která vzala za své během několika minut.
Atmosféra houstla,kdopak asi vyhraje první cenu-SRNU…Chozé se blížil s pixlou lístků ke mně a já rudla,měla jsem to být já ,kdo o výhře rozhodne..bože taková pocta 
Myslivci se veselili,my se děsily a měly jsme děsnou žízeň,ale tombola je tombola-takže jsme objednávkou raději nikoho neotravovaly a prohlížely si prostředí.Na mém pravoboku bylo několik bažantů a zajíců-čtyřnohých,na druhé straně byla srna,koroptve a jiní ptáci,dvounozí 
V duchu jsem přemítala kde je prostor,na kterém budu tančit… ulička na průchod k WC a do kuchyně se mi zdála pro tanec úzká.Pak mě polilo horko a uvědomila jsem si,že tam není kde se převléknout..Jája jakoby to tušila,začala rekognoskovat terén.
Nakonec jsem se převlékla v kuchyňce,kde byly dvoje futra,ale jen jedny měly dveře,okno,ale to nemělo záclonu..tak rychle jsem se do orient.kostýmu nikdy neoblíkla 
Dá se říci,že jeden pán,který za mnou neustále chodil s butilkou slivovice a říkal že je to zdravé,mi zachránil mou orientální čest a já po čtvrtém XXL panáku dokázala vyloudit úsměv
a záhy i tanec.Bylo mi fuk,že mám k tanci půlmetrovou uličku,bylo mi fuk,že riskuji při otočkách u krbu možnost,že mi vzplane sukně,bylo mi fuk,že se na mě jeden z myslivců lepí a strká mi brko(bažantí) do dekoltu,bylo mi fuk,že tančím mezi mrtvolkami obyvatel lesů a hájů,…zkrátka jsem to tam odvlnila,zahalila jednoho oslavence do závoje a občas jedním očkem zahlídla mou kamarádku s tak děsivým výrazem v obličeji,že je mi jí zpětně líto.Bála se o mou čest-ona chudák řídila a nemohla ten zdravý švestkový nápoj požít  Kdyby mě neodtáhla tančím tam možná dodnes  
Všechno zkasírovala,odtáhla mě převléct,vyhodila pána s butilkou .Úžasné a trpělivé paní kuchařky v kuchyňce nám nandali tak výborný kančí guláš,že to stálo tam jet snad jen kvůli němu 
Abychom se tam odtud vůbec dostaly,předstíraly jsem odjezd ještě na nějaké vystoupení a já se slzou v oku jsem se loučila.Zatímco Jája v mrazu tůrovala své skoronové auto,vyslechla jsem několik nabídek na nezapomenutelnou noc 
Nezapomenutelné to bylo ,ale pro jistotu jsem to sepsala 


27.03.2008 17:37:37 | 0 komentářů | Autor: LEILA | stálý odkaz

CESTA SOCKOU

Cesta autobusem.


Ne nadarmo se říká autobusům socka… co dodat i já patřím mezi její uživatele.Zrovna dneska jsem jela.
Už při nástupu mě zarazil řidič..tedy né on osobně ale jeho zevnějšek… a jeho zevnějšek Rumcajse po 60 který rád papá.Při manipulaci volantem v pravo začalo zároveň zatáčet i jeho břicho.Na košili, tam kde jsou vhodné knoflíky byl…drátek  no nic řekla jsem si a poděkujíc za lístek začala jsem postupovat do vozu.Podotýkám ,že bylo mírně po poledni ,sobota.
Moje dvě nařachlé tašky s nákupem z nejmenovaného obchoďáku(kde ale berou stravenky) jsem se já blbec posadila do protisměru jízdy,(což nesnáším )přestože bylo v autobuse poloprázdno.
Dosedla jsem a začala rovnat neustále sklouzávající tašky a kabelku.Již na další zastávce jsem to měla pod kontrolou.
Pro rozptýlení jsem se rozhlídla po skupině spolucestujících.Hmmm hezká grupa-já,jeden nevidomý kluk s přítelkyní na levoboku..tokali tak hlasitě že jsem neslyšela dva párky důchodců kteří jeli zřejmě za zábavou neboť paní měly kozačky a beranice a každá v tašce taneční“střevíčky“jak tomu říkaly ,když si je navzájem ukazovaly a trumfovaly se která je koupila levněji.
Až v zadu byli dvě holky a jeden kluk,něco mi bylo na nich divné….smáli se na všechno a na všechny..až když vystupovali a holčina s předkusem řekla „ tamhe sou“ podívala jsem se tím směrem a viděla skupinku retardovaných,ale šťastných lidiček všichni na sebe vzájemně mávali,jen jedna osoba NE-zřejmý DOZOR ! A pak kdo je normální…
Přistoupil mladík..na hlavě měl dredy,v uších MP trojku,v nose pearcing,na krku tetování a v batohu tipuju trávu..ale ne tu pro králíky.
Autobus se rozjel k další zastávce…Mp 3 spustila asi nějaký hit ,což naznačoval mladíkův výraz obličeje..muselo to být hodně rytmické..soudím podle vyplazování jazyka a obracení očí v sloup,doprovázené vydupávaním obří boty takovou silou,že si „Rumcajs“ musel myslet ,že mu klepe motor  z mého pozorování mě vyrušil pocit vlhka ,tam kde bych to neočekávala… na koleni.
Velmi opatrně jsem začala zkoumat z které tašky to je .. no bylo to snadné,jogurt který se protrhl a začal protékat protrženou taškou mi připomněl,že jsem zapomněla koupit prášek na praní  ještě jsem čekala, kdy se dostaví slibované“ kousky ovoce“ v každé lžičce, ale nic zřejmě špatný kelímek .
Když jsem opouštěla autobus bylo mi uplně jedno jak vypadám..že jsem opatlaná od jogurtu s taškami až u země,jen jsem chtěla rychle domů.
Příště…příště může být ještě hůř 

27.03.2008 17:28:36 | 0 komentářů | Autor: LEILA | stálý odkaz

EDA kompotář



Je to již několik let,přesto si toto seznámení na inzerát budu pamatovat do smrti..tedy pokud mne nepřepadne zrádná skleróza :)
Byla jsem tehdy již pár měsíců od manžela a postrádala jsem pánskou společnost-nezaměňujte prosím za sex :)
Podala jsem si tedy prostřednictvím nějakého časopisu inzerát na seznámení.Za několik dnů mi přišla sms abych si vybrala odpovědi.Inu vybrala jsem a odepsala na celkem milou zprávičku.
Dotyčný se jmenoval Eduard a byl z Prahy.Měl dospělého syna,domek,byl správcem počítačové sítě,nekouřil,nepil,měl auto a byl rozvedený… zdálo se tedy že takřka ideální začátek.
Vzpomínám si,že poprvé mi volal v sobotu..malinko koktal,a omlouval se za to.Prý rozrušením že mluví se ženou….jak mi tehdy vysvětlil.
Chvilku jsem to tedy přetrpěla ( já byla vždy velmi tolerantní živočich ) a po chvilce se ho poptala ..když už bylo moc dlouhé ticho..jak se má a co zrovna dělá. Odpověděl mi,že je u něj na víkend syn a že po obědě ho vezme plavat… „Hezké“ řekla jsem,než mi docvaklo,že jeho synovi je 25 let.
Po chvilce konverzace ,kdy se mu na pánvi začalo cosi pálit,jsme si domluvili schůzku.
Slušně jsem se rozloučila a zavěsila… bylo mi z toho divně…Než jsem přešla pokoj,přišla mi smska s textem hodným kavalíra,kde mi Eduard popsal jak krásný a vzrušující mám hlas,že jsem nádhernou bytostí pro jeho ochranitelskou náruč a ještě několik frází..
Můj pocit se malinko zlepšil,ale asi to bylo tím,že to byla má první schůzka..dnes by to nefungovalo :)
Den D se blížil,místo setkání bylo na vlakovém nádraží-kde ,náhodou pracovala moje sestra
Již cestou jsem se s ní domlouvala po mobilu, ať dělá že mě nezná,protože vím,že by mě rozesmívala a můj styl dámy by vzal za své .
Eda se blížil ..posílal smsky s přesnými kótami jeho momentálního průjezdu..já se taky blížila a dělalo se mi …blbě… doma jsem snad hodinu vybírala oblečení,malovala se a voněla,zkoušela snad milion doplňků než jsem byla spokojená… ženy jistě pochopí :)
Vystoupila jsem z autobusu u vlakového nádraží,kde úplnou náhodou pokuřovala paní,která bylá nápadně podobná mé sestře :) míjejíc jí sykla jsem jen "Nesměj se“ !!!
V zádech jsem jen tušila mohutný dým a zaslechla dusivý smích.Přešla jsem silnici a šla na značku… ježiš jak mě bylo děsně… stála jsem tam,a začala z kabelky vytahovat kapesník,když v tom…se to stalo… naproti mně přecházelo několik lidí po přechodu a mezi nimi byl ON .. EDA
Věděla jsem že je to on,protože celý život jsem měla smůlu, a vypadalo to ,že ani tohle nebude výjimka,protože to co se blížilo ke mně..,mě přikovalo a já se nemohla hnout.Jako první jsem zaregistrovala jeho hlavu,respektive vlasy…slunce se mu do nich zezadu opíralo a jeho šedivý nádech a styl rozzuřeného Bethovena,upoutalo nejenom mou pozornost,ale i pozornost mé sestry z druhého břehu, která se dobrovolně snažila trhnout svůj kuřácký rekord :)
Než ke mně dohopkal,všimla jsem si ,že má koženou bundu a nějaké džíny- neměla jsem brýle-naivně jsem si myslela že pokud je nebudu mít má plachost bude menší…dělám to tak dodnes :)
Stál proti mně… vyloudila jsem úsměv hodný Mony Lisy a podala mu ruku…pevně mi jí potřásl a řekl „ Aaahoj,já sem Eda“ bohužel mluvil pravdu .Ještě mi sdělil,že si byl dát v bufetu na nádraží sekanou.Usmál se a já uviděla několik zubů…opravdu jen několik.
Popošel a hrdě mi ukazoval na svoje auto na druhé straně,kam mne lákal pod záminkou,že mi něco přivezl.To pitomý auto stálo asi 3 metry od mé pokuřující sestry a její kolegyně…
Přešli jsme k němu a já polkla…tak oprejskanou a špinavou plechovku jsem už dlouho neviděla..Eda se snažil dostat na zadní sedačky kde bylo to ONO něco pro mě.Nešly ale otevřít dveře a tak musel lézt přes přední sedačky……v tu chvíli jsem si všimla jeho bot,tedy toho co z nich bylo vidět,neb bahno se zdálo býti hlavním materiálem,kalhoty ,které kdysi mohly být módní, cca dvacet let zpět,měly plísňový nádech a to tak autentický že i pachové vjemy si přišly na své… bylo mi znovu blbě… má sestra se bavila… a já chtěla být neviditelnou..ale Eda viděl,viděl skvěle a našel tašku s cinkajícím obnosem… kdepak kytka.. to není originální :)
Eda otevřel tašku,vytáhl dva kompoty a řekl „ Vyber si “ nemohla jsem ze sebe vypravit ani písmenko..pochopil to jako údiv nad tím,jak je galantní a popisoval,že ten borůvkový trochu teče,a ten meruňkový není moc sladkej.. křečovitě jsem se usmála a rozšafně pravila ,že si NEMĚL dělat škodu.Ohnivě se na mne podíval a řekl „ Vezmi si oba“
Vysvětlila jsem mu,že si je vezmu později,že pokud chce jít na kafe,že si je vezmu pak a modlila se ,aby na to zapomněl!
Zamknul auto-dle mého mínění úplně zbytečně,jedině že by si chtěl někdo polepšit lupem ve sběrných surovinách :)
Galantně mi nabídl rámě a vykročili jsme.. no ano,moje sestra své kolegyni musela vyprávět něco veselého,neb smích který se rozléhal okolím mluvil za vše.Je fakt ,že jsme byli krapet nesourodý pár.
Cestou do kavárny mi Eda vyprávěl o zahrádce,o festivalech..folkových na kterých už mi držel v duchu místo,o domečku,kde jsou vlhké zdi a plíseň. O tom kolik za zimu protopil,jak chytá vodu do sudů,ukázal mi jizvy které utrpěl při sekání dřeva na zimu.Dále o kompotech… a marmeládách,které mi doveze PŘÍŠTĚ !
Já moc nemluvila.. byla jsem ráda že jdu.Dorazili jsme do kavárny..krom nás a číšníka bylo liduprázdno,za což jsem byla neskonale vděčná.
Číšník si nás prohlížel dost dlouho na to,aby mi docvaklo,že má sestra se smála oprávněně.
Vybrala jsem ten nejzadnější stůl a začala si svlékat kabát…Eda už seděl a zíral mi na hrudník,sedíc tak, jak přišel…v té kožené bundě..
Zeptala jsem se ho jestli mu nebude horko..zdál se být nervózní a jeho koktavost se mírně zhoršila.Hlasem Jamese Bonda mi sdělil..tak,aby to neslyšel ani hrací automat,že mu nejde rozepnout bunda,protože má porouchaný zips.Musí si tu bundu přetahovat prý přes hlavu :)
S mateřskou intonací jsem mu řekla ,že tam nikdo není,ať si bundu sundá…A TO JSEM FAKT NEMĚLA!!!!!
To co se odehrálo potom,by se hodilo snad jen do bakalářů . Jala jsem se taktně dívat z okna,ale periférní vidění mi otevřelo pusu dokořán ..
Eda s hbitostí hadího muže ohnul spodní okraj bundy a ruce zkřížil na hrudníčku,chytil okraje a začal se svíjet,zřejmě v nějakém africkém rytmu..to už jsem periferně nekoukala,ale čuměla na něj jak papež na Casanovu…v tom se Eda zasekl..ve svém nervním rozpoložení,si zapomněl zips porozepnout u krku..nevzdal se..bojoval ..ze sedu se vyvlnil do stoje a mě nabídl pohled na rub bundy…nechtěné větrací otvory ve velikosti ok rybářských sítí,pokrývaly celou podšívku,lemovanou mastnými skvrnami na které by byl i vanish krátký.
Boj trval,nakonec Eda zvítězil,tajným chvatem uvolnil prostor u krku a jako David Coperfield unikl sevření svěrací bundokazajky :)
Jenže ouha,třením vznikl náboj a Edovy vlasy mířily svorně ke stropu .. to už jsem fakt nevydržela a začala se smát.
Číšník dorazil akorát když si „Kompotový Eda“ česal vlasy vzad oranžovým hřebenem ,který musel být ve výrobě někdy kolem okupace …
Na otázku co si dáme,nebyl Eda zcela zjevně připraven,snažila jsem se zachránit situaci a objednala jsem si džus,Eda mě napodobil.
Popíjeli jsme a já si začala svého ctitele prohlížet,zašla jsem tak daleko,že jsem si nasadila brýle…malinko mi zacukalo v oku.. vím ,že např.v Paříží se kombinují různé styly a barvy,které se dobře vyjímají na módním molu,ale pokud vím na Kladno to nedorazilo dodnes :)
Můj společník měl na sobě žlutou košili s havajským vzorem,divoké rudé,fialové a růžové květy lemovaly jeho hruď(níček) košile měla neuvěřitelně vysoké manžety a límec špičatý tak,že kdyby foukl vítr,muselo by mu to vypíchnout oko. Přes onu košili měl pletenou zelenou vestu se vzorem jelenů….asi tak o tři čísla větší než bylo nutné :)
Nevím už přesně o čem jsme konverzovali..nějak mi v hlavě ulpěly jiné detaily ..
Zkrátka jsem dopila džus a naznačila že je čas se rozloučit.Eda pochopil,popadl bundu a bleskurychle se do ní vsoukal…. Evidentně dlouholetý cvik :) číšník přišel,spočítal,řekl sumu a Eda lovil..z různých kapes svého ošacení vytahoval drobné…já se už na to nemohla koukat,popadla jsem kabát,a se slovy že počkám venku opustila stanoviště.
Po cestě mě chytil za ruku a pošeptal mi ,že za týden přijede zas…tak to už bylo moc!!!
Ledovým hlasem jsem řekla ,že nebudu mít čas.Došli jsme k autu…bože můj..nezapomněl.. vrazil mi do ruky kompoty,políbil mě na tvář,nasedl a odfičel…stála jsem tam a z mé letargie mě probral hlas mé sestry ,která se klátila smíchy za oknem místního nádraží,kde sloužila.
Došla jsem k ní a řekla si o panáka a ona povídá „ Teď ti odjel“ chtěla jsem jí plácnout ,ale držela jsem kompoty :)
I přesto,že jsem Edovi dala jasně najevo že mezi námi nic být NEMŮŽE,dlouhý čas mi chodily od něj zamilované sms a každoročně blahopřání k vánocům :)

27.03.2008 16:57:45 | 2 komentářů | Autor: LEILA | stálý odkaz

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se