« Úvod | Hurá za Tutanchámonem ... »

...VZPOMÍNKY :)

Sedím z okna hledím…. 

Sedím z okna hledím, je název písničky ,kterou mě má starší sestra v dětsví týrala ..ano týrala..já do dneška nevím kdo to zpíval,jen se mi vybaví Marcela sedící na okraji vany v malinké koupelně našeho bytu..nebylo úniku .Marcela si vždy počkala když jsem byla ve vaně a prohnaně začala pět..já to nenáviděla a co by její o devět let mladší sourozenec , jí ,v tu chvíli taky 
Vidím jí dodnes jak se lámala smíchy při mém vyděšeném výrazu,že zase spustí !“Sedím,z okna hledím!.“ Sotva vstoupila do koupelny a nadechla se,už jí tekly smíchy slzy a mě vzteky a bezmocí.A to si představte,že se tím nedávno chlubila na nějakém rádiu,kde bylo téma-ČÍM JSTE TRÁPILI SVÉ SOUROZENCE… jí vzali do éteru a ona byla ještě za hvězdu  neměla bych já chtít nějaké odškodné,či nárok na autorská práva ? 
Podvědomí je mrcha,když jsem tuhle historku vyprávěla kamarádce,najednou to v mozkovně udělalo cvak a já vybalila celý text nenáviděné písně 
SEDÍÍÍÍM Z OKNA HLEDÍÍÍÍM,VZPOMÍNÁÁÁM,KDE TĚ MÁÁÁÁM
ZKLAMÁNÍ PŘICHÁZÍ,VIDÍM JEJ UŽ TO VÍM..ŽE JSI MŮJ,ŽE JSI MŮJ JEDINÝ,JEDINÝ,PŘÍTEL MŮJ PŘÍTEL MŮJ A POSLEDNÍ … nic ve zlém zdá se mi to stupidní i dnes 
Ale protože moje sestra Marcela očividně pobavena trýzní mou ,nelenila a nastudovala další song,tak i ten se mi vybavil..byl to takový optimistický šlágr 
KDYŽ MI PODÁŠ DLAŇ TAK SPOLU MŮŽEM NĚKAM JÍT,BUDEŠ-LI MÍT LOĎKU MŮŽEM PLOUT
A KDYŽ SPADNEŠ Z LOĎKY DOLŮ,BUDU POCIT MÍT,ŽE NÁS OBA NESE JEDEN PROUD…

Dál už raději nevím  ale melodie obou hitů je tak nějak ve mně stále a mám pocit že o to ségře šlo,je to lepší jak kočička v památníku,jak fotka s věnováním…jak drátem do oka  člověk nezapomene.
Když už si tu tak vzpomínám,taky se mi vybavuje jak mě strašila,jednou jsme tajně koukaly za dveřmi na nějaký díl MAJORA ZEMANA.Já pak přikrytá duchnou až pod nos klepající se strachy,má sestra vedle mě klepající se smíchy řkouc „ Lení koukni na tu skříň,vidíš jak tam sedí ta hlava s krvavýma očima?“
Já jí viděla!!!Já jí tak viděla ,že jsem do rána měla horečku a nikdo nevěděl z čeho 
Taky si pamatuju na bráchu,jak mě učil se prát,a pak se sázel ,že přeperu kluka z vyšší třídy..si představte že se na mě sázelo jako na gladiátorku  než mu máma zmalovala zadek.Nebo jak si pořídil akvárko a rybičky a neměl takový to co přivádí vzduch,a já za dvě pedra foukala brčkem do akvárka ,aby mu to nepochcípalo marně,pochcípalo.
Moji dva starší sourozenci mi dávali někdy kapky ,ale je fakt že mě i chránily.Jednou jsme se vypravili na bojovou akci,v noci a v pyžamech jsme mámě šly natrhat šeřík ,který zbožňovala (a já to zdědila po ní,vždycky mi ta vůně mámu připomene) asi jsme si něco chtěli „vyžehlit „ tuším  problém nastal až když na nás soused upozornil rozsvícenými reflektory auta a navěřícně řval, coby na fakany a vagabundy tak hlasitě ,že to vzbudilo i rodiče  a bylo po překvapení.
Měli jsme psa,vlčáka,jmenoval se BOJAR,v zimě mě tahal na saních , v létě na tříkolce a jinak za punčochy…vždycky jsem si je před večerníčkem sundala napůl a mávala nohama do vzduchu,on po těch koncích chňapal až mi je stáhnul.Taky jsem si je samozřejmě dávala na hlavu a předstírala tak copy  Pamatuju ,že jednou jsem měla zpoždění,pohádka už začala a já si sedla a dívala se..vynechajíc punčocháčové rodeo… sedím,koukám,Bojar taky sedí ,taky kouká a nejednou mě kousnul do ucha  z ničeho nic pacholek jeden.Jojo ignoraci netolerují ani zvířata a to je dobře  Taky se nám pak stalo ,že táta byl na noční a Bojar se rozhodl,že si udělá mejdan u nás v obýváku-Máma mu šla otevřít ,ale spolu s ním k nám vběhlo asi osm různých jiných hafanů nejrůznějších street ras ….kteří zrovna měli čas a neměli zřejmě páníčka, páč nám blechy skákaly i na skříni  různě si posedali a nic..jen seděli,na posteli,gauči,pod stolem,na křeslech a máma stála a taky koukala…ale nevim už jak je odtamtud dostala pryč  psi tam ráno nebyli,blechy se ještě pár dní zdržely 
Některé věci si nepamatuju,znám je jen z vyprávění ,ale můžou to také být pomluvy,páč proč bych jinak cca ve třech letech natřela našeho voříška ŠULDU nazeleno ?Nebo proč bych nasypala do rajské omáčky pytlík soli,nebo proč bych se ve dvou letech schovala pod gauč v kuchyni tak šikovně že mě nemohly dvě hodiny nikdo najít ?  Nebo proč bych Marcelu klepla masivním popelníkem do hlavy..já již tenkrát tušila že bude hulit 
Ovšem excelovala jsem prý v kauze BONBONIÉRA… já nevinné dítě pozřela jsem několik kousků z bonboniéry s likérovou náplní a co se nestalo,můj organismus se zachoval jakobych dnes vypila lahev vína..zkrátka jsem jí měla jak z praku..a projevilo se to následovně.Má zmiňovaná sestra Marcela věšela venku prádlo,bydleli jsme v patře.Já byla na wc a z okýnka cosi volala…a rychle se vždy schovala…sestra věšela,a ignorovala mě,tak jsem přitvrdila a řkouc „Macku letí hovínko“… skutečně jejím směrem vyslala onen vzorek…je mi stydno dodnes 
Taky jsem byla opečovávaný benjamínek a když jsem celkem vážně onemocněla záškrtem,což si naštěstí nepamatuji,máma přestala pak chodit do práce a byla se mnou doma-čímž mě ušetřila školky a neštovic.Leč když jsem je já ,pak ve 26 letech dostala s mojí dcerou, která měla pět pupínků po celém těle,zatímco já jich měla 50 na cm2 a upozorňuji že naprosto,ale naprosto všude  vypadajíc jako NESTVŮRA z Barandovského ateliéru s třítýdenní neschopenkou a spotřebou tekutého pudru jako pro zemi třetího světa,v horečkách se potácející a drolící zaschlý pudr,myslela jsem že nepřežiju,a když ,tak jedině s plastikou.
Můj brácha byl děsnej jedlík,běžně k obědu snědl celý houskový knedlík..máma mu to už ani nekrájela,talíř hluboký,po okraj omáčky a maso-dojedl vždy jako první,otevřel troubu,neb věděl že máma pekla.Pekla dobře a skoro obden  přelomil koláč který se povaloval na plechu napůl a s plnou hubou řekl,že se staví na svačinu  jsem ráda že mám dceru..ta zas počítá stále kj..si člověk asi nevybere 
Kdysi se držela tradice zvaná MÁJE,svobodným děvčatům po škole byla před dům dána malá ozdobená břízka,a ona děva měla pak sólo s jinochem na nějakou pěknou dechovku  byla to událost..ovšem Marcela se nechtěla zůčastnit a milou břízku vždycky oddrátovala a nemilosrdně odhodila…když tak se vztekem učinila již poněkolikáté jen proto ,abych já a moji kamarádi číhajíc kam břízku hodí,opět jí přizdobili a přidrátovali …souboj trval celé odpoledne.ale myslím,že jsem Marcelu trsat stejně neviděla 
Zrovna tak o Mikuláše mě neoblafli,ségra měla nachlup stejnej rolák a boty jako čert..pche..ale stejně jsem se bála 
ŽILO SE JINAK..lítali jsme jako děti pořád venku,na kole,skákaly gumu,panáka,hrála se školka se švihadlem,míčem,schovávaná,krvavé koleno,Honzo vstávej,škatulata batulata,pan čáp ztratil čepičku…. Večer pexeso,člověče nezlob se,kloboučku hop…různé hry..spojovalo nás to jako rodinu  v telce dva programy…černobíle.Víc času,víc pohody,víc reality… dnešní počítačový svět nám hodně dal ale vybírá si za to i svou daň….
Původně jsem chtěla zavzpomínat jen na to co je v nadpisu,ale prsty se mi samy rozeběhly po klávesnici a já si s úsměvem a nostalgií ráda zavzpomínala…. 


09.11.2008 14:43:03 | Autor: LEILA | stálý odkaz

Komentáře

1 komentářů:
  • 08.03. 18:10, Dana

    Ahojky, už dobře měsíc dva se mi taky honí v hlavě ta písnička "Kyž mi podáš dlaň tak spolu můžem někam jít....." Nepodařilo se ti náhodou najít ji někde na netu nazpívanou?. Kdysi jsme jí zpívali u táboráků, ale od té doby jsem ji neslyšela až teď jsem si na ni vzpoměla. Dík za odpověď


přidat komentář
<< úvod

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se