« Úvod | Hurá za Tutanchámonem ... »

DRTIČ SKLA RESTAURAČNÍHO

DRTIČ SKLA RESTAURAČNÍHO



Drtič skla se tuším jmenoval Vladislav.Po internetu komunikoval velmi mile a inteligentně.
Chtěl se rychle sejít…já nebyla proti a tak jsme si dali schůzku hned na druhý den v podvečer.
Věděla jsem o něm ,že je sám,opustila ho přítelkyně mladší o několik jar cca tuším,že padla cifra dvacet :) říkala jsem si,musí mít tedy něco do sebe když měl mladou křehuličku..ani na fotce nevypadal nejhůř.
Trefil do mé vesničky celkem dobře,pozvání znělo na kávu,takže jsem se patřičně oblékla a vyrazila mu v ústrety.
Bylo jednoduché ho najít ..takové fáro se u nás na vsi moc často nevidí :)
Jakmile viděl,že se blížím,vyskočil z auta a nebyl sám…v ruce držel krásnou růži  celkem mě to překvapilo..jistěže mile.Podala jsem mu ruku a on jí srdečně stiskl…nebylo to nepříjemné i mluva byla kultivovaná..dokud se do slova neprodralo královské eR … bože můj,bylo to jak hromobití,jako když jede traktor a táhne po silnici pluh… mírně jsem se orosila,když v tom se ozvala další logopedická vychytávka ve větě „ otevchzu ti dvechze“ (poznámka překladatele) „ otevřu ti dveře“…. s tou už jsem fakt nepočítala .Ano ,skutečně je otevřel a já vplula do auta,vděčná za to,že už je tma.
Při druhém kilometru jízdy,jsem toužila po špuntech do uší,nebo aspoň dočasné hluchotě :)
Nejeli jsme moc daleko,zastavili jsme u motorestu,o kterém jsem věděla,že kdysi patřil mezi vyhlášené podniky.Ovšem časy se mění a my vstoupili do nic moc knajpy.To ,že se tam netopilo v lednu mi celkem vadilo,opomenu-li,že tam bylo celkem šero a nahuleno tak silně ,že jsem myslela ,že z mých obyčejných brýlových skel,budou skla kouřová
Vladislav mi pomohl galantně z kabátu,do kterého jsem se zcela negalantně po 10 minutách opět zahalila.Číšník si nás nevraživě prohlédl a blížil se k nám jako deratizátor k obtížnému hmyzu..se slovy „co si dáte?“ po nás hodil jídelní lístek.Bylo mi to divné,byl pátek a bylo něco po 17h. Mé přání kávy latté neprošlo..možná to slyšel prvně..“ to nemáme ,madam“ odsekl jak kus ledu ze kry
Vladislav se ovšem nevzdal a se svým nonšalantním výrazem mi chtěl objednat GRRROG!!! … a ještě dodal „ RRum,pchedpokládám máte“ … chtěla jsem být tou vycpanou hlavou srny,co visela nad naším stolem a tiše vše jen pozorovat… nevyšlo to.
Servír nám sdělil,že rum má,ale nemá citron a odešel.Nesměle jsem řekla Vladislavovi že bych si dala svařák.. „jistě,není prrroblém“ ale BYL !!! :)
Číšník se vrátil,zapálil nám romantickou svíci na stole-připomínající kostelní hromnici…Svíce osvítila Vládíka,mě i díry a skvrny na ubruse :)
„tak co to teda bude? „ ptal se vytrvale…
„ prro dámu svachák a prro mne džus“ tupě jsem přikývla a usmála se do kouřové clony v místa kde jsem tušila číšníka..Z mlhy se ozvalo „ s bramborama nebo s hranolkama?“
Tedy malinko mě to překvapilo,neb svařák mám ráda ale ještě nikdy mi ho nenabízeli nikde v kombinaci s bramborovou přílohou… :)
Omyl se vysvětlil v momentě..číšník rozuměl SMAŽÁK, místo SVACHÁK ..kousala jsem se do rtu abych nevybuchla smíchy.Když už bylo konečně v objednávce jasno,začali jsme konverzovat a já občas na Vládika pohlédla…sakra,říkám si,co to ta svíčka hází za odrazy?
Ale nebylo to svíčkou…můj galantní spolustolovník měl tik… né tic tac…ale tik jako CLAUDIUS :) intervaly záškubů se mi zdály být kratší a kratší..čas v restauraci delší a delší…opařila jsem si jazyk vínem a dělala ,že tik neexistuje.Komunikace byla v pohodě,byl to chytrý ,vnímavý a galantní muž …vedl konverzaci a kouřil jak parní lokomotiva..což já velmi nerada
Tik pří kouření zanikal,potom se ale Vládik jal sklenice a začal pít… ozvaly se šílené zvuky… cvakající zuby s tikem rozehrály sonátu na sklenici..já vyděšeně hledala způsob ,jak se s tímto zvukem vyrovnat… nešlo to,jediné co jsem dělala bylo,že kdykoliv pil,pila jsem taky :)
Po dvou svařácích nám číšník oznámil,že je 18h a že zavírají ..bože ,chtělo se mi ho obejmout a radostí oprášit všechna vycpaná zvířata…
Můj protějšek byl ale zklamán,leč zaplatil,nechal královské dýško,čímž prvně přiměl pikolíka k vlídnému výrazu.Zatímco jsem se zvedala malinko přiopilá,číšník pravil,že dobré kšefty už nejsou a tak co by tam „čumákoval“
Domů jsem byla galantně dovedena-možná má vratká chůze po ledových kalužích mluvila sama za sebe..každopádně mi byla políbena ruka ..vím jen ,že jsem poděkovala za krrrásný večerrrr a vplula do chodby…
Přežila jsem..další zážitek je za mnou… :)



02.06.2008 23:39:28 | Autor: LEILA | stálý odkaz

Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář
<< úvod

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se