« Úvod | Hurá za Tutanchámonem ... »

.... POCIT..

Jako zpěněná krev proudíš mi tělem...
spaluješ mou kůži jako letní žár,
v očích máš žádostivost šelem,
já na hlavě chabou svatozář...


Hlasem mi vcházíš do srdce,
když tvoje slova,zas-a znova..
rozbuší mé emoce..tak lehce a přitom divoce!


Usínám i vstávám s myšlenkou na Tebe,
na to,jak se dotkneš mého těla..
mívám jen krůček do nebe,
jen krůček k tomu co bych tolik chtěla...


Jsem Tvůj cukr,bič i med..
jsem Tvoje touha,bezmoc i jed
jsem vzdálená a přesto ti blízká,
jsem tu..jsem tady i když se stýská..


Co bude dál...-kdo ví,
do rány sůl si přisypeme?
Jediná noc nám napoví..
řeknem si do očí,že se milujeme?


Jsem nemocná láskou a ty jsi můj lék..
Jsi žíznivý láskou a já jsem tvá voda.
Jsem hladově lačná po tvém těle..
Jsi daleko a to je škoda
--------------------------------------------------------------------------------

--------------------------------------------------------------------------------







18.04.2008 23:04:19 | stálý odkaz
<< úvod

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se