« Úvod | Hurá za Tutanchámonem ... »

EDA kompotář



Je to již několik let,přesto si toto seznámení na inzerát budu pamatovat do smrti..tedy pokud mne nepřepadne zrádná skleróza :)
Byla jsem tehdy již pár měsíců od manžela a postrádala jsem pánskou společnost-nezaměňujte prosím za sex :)
Podala jsem si tedy prostřednictvím nějakého časopisu inzerát na seznámení.Za několik dnů mi přišla sms abych si vybrala odpovědi.Inu vybrala jsem a odepsala na celkem milou zprávičku.
Dotyčný se jmenoval Eduard a byl z Prahy.Měl dospělého syna,domek,byl správcem počítačové sítě,nekouřil,nepil,měl auto a byl rozvedený… zdálo se tedy že takřka ideální začátek.
Vzpomínám si,že poprvé mi volal v sobotu..malinko koktal,a omlouval se za to.Prý rozrušením že mluví se ženou….jak mi tehdy vysvětlil.
Chvilku jsem to tedy přetrpěla ( já byla vždy velmi tolerantní živočich ) a po chvilce se ho poptala ..když už bylo moc dlouhé ticho..jak se má a co zrovna dělá. Odpověděl mi,že je u něj na víkend syn a že po obědě ho vezme plavat… „Hezké“ řekla jsem,než mi docvaklo,že jeho synovi je 25 let.
Po chvilce konverzace ,kdy se mu na pánvi začalo cosi pálit,jsme si domluvili schůzku.
Slušně jsem se rozloučila a zavěsila… bylo mi z toho divně…Než jsem přešla pokoj,přišla mi smska s textem hodným kavalíra,kde mi Eduard popsal jak krásný a vzrušující mám hlas,že jsem nádhernou bytostí pro jeho ochranitelskou náruč a ještě několik frází..
Můj pocit se malinko zlepšil,ale asi to bylo tím,že to byla má první schůzka..dnes by to nefungovalo :)
Den D se blížil,místo setkání bylo na vlakovém nádraží-kde ,náhodou pracovala moje sestra
Již cestou jsem se s ní domlouvala po mobilu, ať dělá že mě nezná,protože vím,že by mě rozesmívala a můj styl dámy by vzal za své .
Eda se blížil ..posílal smsky s přesnými kótami jeho momentálního průjezdu..já se taky blížila a dělalo se mi …blbě… doma jsem snad hodinu vybírala oblečení,malovala se a voněla,zkoušela snad milion doplňků než jsem byla spokojená… ženy jistě pochopí :)
Vystoupila jsem z autobusu u vlakového nádraží,kde úplnou náhodou pokuřovala paní,která bylá nápadně podobná mé sestře :) míjejíc jí sykla jsem jen "Nesměj se“ !!!
V zádech jsem jen tušila mohutný dým a zaslechla dusivý smích.Přešla jsem silnici a šla na značku… ježiš jak mě bylo děsně… stála jsem tam,a začala z kabelky vytahovat kapesník,když v tom…se to stalo… naproti mně přecházelo několik lidí po přechodu a mezi nimi byl ON .. EDA
Věděla jsem že je to on,protože celý život jsem měla smůlu, a vypadalo to ,že ani tohle nebude výjimka,protože to co se blížilo ke mně..,mě přikovalo a já se nemohla hnout.Jako první jsem zaregistrovala jeho hlavu,respektive vlasy…slunce se mu do nich zezadu opíralo a jeho šedivý nádech a styl rozzuřeného Bethovena,upoutalo nejenom mou pozornost,ale i pozornost mé sestry z druhého břehu, která se dobrovolně snažila trhnout svůj kuřácký rekord :)
Než ke mně dohopkal,všimla jsem si ,že má koženou bundu a nějaké džíny- neměla jsem brýle-naivně jsem si myslela že pokud je nebudu mít má plachost bude menší…dělám to tak dodnes :)
Stál proti mně… vyloudila jsem úsměv hodný Mony Lisy a podala mu ruku…pevně mi jí potřásl a řekl „ Aaahoj,já sem Eda“ bohužel mluvil pravdu .Ještě mi sdělil,že si byl dát v bufetu na nádraží sekanou.Usmál se a já uviděla několik zubů…opravdu jen několik.
Popošel a hrdě mi ukazoval na svoje auto na druhé straně,kam mne lákal pod záminkou,že mi něco přivezl.To pitomý auto stálo asi 3 metry od mé pokuřující sestry a její kolegyně…
Přešli jsme k němu a já polkla…tak oprejskanou a špinavou plechovku jsem už dlouho neviděla..Eda se snažil dostat na zadní sedačky kde bylo to ONO něco pro mě.Nešly ale otevřít dveře a tak musel lézt přes přední sedačky……v tu chvíli jsem si všimla jeho bot,tedy toho co z nich bylo vidět,neb bahno se zdálo býti hlavním materiálem,kalhoty ,které kdysi mohly být módní, cca dvacet let zpět,měly plísňový nádech a to tak autentický že i pachové vjemy si přišly na své… bylo mi znovu blbě… má sestra se bavila… a já chtěla být neviditelnou..ale Eda viděl,viděl skvěle a našel tašku s cinkajícím obnosem… kdepak kytka.. to není originální :)
Eda otevřel tašku,vytáhl dva kompoty a řekl „ Vyber si “ nemohla jsem ze sebe vypravit ani písmenko..pochopil to jako údiv nad tím,jak je galantní a popisoval,že ten borůvkový trochu teče,a ten meruňkový není moc sladkej.. křečovitě jsem se usmála a rozšafně pravila ,že si NEMĚL dělat škodu.Ohnivě se na mne podíval a řekl „ Vezmi si oba“
Vysvětlila jsem mu,že si je vezmu později,že pokud chce jít na kafe,že si je vezmu pak a modlila se ,aby na to zapomněl!
Zamknul auto-dle mého mínění úplně zbytečně,jedině že by si chtěl někdo polepšit lupem ve sběrných surovinách :)
Galantně mi nabídl rámě a vykročili jsme.. no ano,moje sestra své kolegyni musela vyprávět něco veselého,neb smích který se rozléhal okolím mluvil za vše.Je fakt ,že jsme byli krapet nesourodý pár.
Cestou do kavárny mi Eda vyprávěl o zahrádce,o festivalech..folkových na kterých už mi držel v duchu místo,o domečku,kde jsou vlhké zdi a plíseň. O tom kolik za zimu protopil,jak chytá vodu do sudů,ukázal mi jizvy které utrpěl při sekání dřeva na zimu.Dále o kompotech… a marmeládách,které mi doveze PŘÍŠTĚ !
Já moc nemluvila.. byla jsem ráda že jdu.Dorazili jsme do kavárny..krom nás a číšníka bylo liduprázdno,za což jsem byla neskonale vděčná.
Číšník si nás prohlížel dost dlouho na to,aby mi docvaklo,že má sestra se smála oprávněně.
Vybrala jsem ten nejzadnější stůl a začala si svlékat kabát…Eda už seděl a zíral mi na hrudník,sedíc tak, jak přišel…v té kožené bundě..
Zeptala jsem se ho jestli mu nebude horko..zdál se být nervózní a jeho koktavost se mírně zhoršila.Hlasem Jamese Bonda mi sdělil..tak,aby to neslyšel ani hrací automat,že mu nejde rozepnout bunda,protože má porouchaný zips.Musí si tu bundu přetahovat prý přes hlavu :)
S mateřskou intonací jsem mu řekla ,že tam nikdo není,ať si bundu sundá…A TO JSEM FAKT NEMĚLA!!!!!
To co se odehrálo potom,by se hodilo snad jen do bakalářů . Jala jsem se taktně dívat z okna,ale periférní vidění mi otevřelo pusu dokořán ..
Eda s hbitostí hadího muže ohnul spodní okraj bundy a ruce zkřížil na hrudníčku,chytil okraje a začal se svíjet,zřejmě v nějakém africkém rytmu..to už jsem periferně nekoukala,ale čuměla na něj jak papež na Casanovu…v tom se Eda zasekl..ve svém nervním rozpoložení,si zapomněl zips porozepnout u krku..nevzdal se..bojoval ..ze sedu se vyvlnil do stoje a mě nabídl pohled na rub bundy…nechtěné větrací otvory ve velikosti ok rybářských sítí,pokrývaly celou podšívku,lemovanou mastnými skvrnami na které by byl i vanish krátký.
Boj trval,nakonec Eda zvítězil,tajným chvatem uvolnil prostor u krku a jako David Coperfield unikl sevření svěrací bundokazajky :)
Jenže ouha,třením vznikl náboj a Edovy vlasy mířily svorně ke stropu .. to už jsem fakt nevydržela a začala se smát.
Číšník dorazil akorát když si „Kompotový Eda“ česal vlasy vzad oranžovým hřebenem ,který musel být ve výrobě někdy kolem okupace …
Na otázku co si dáme,nebyl Eda zcela zjevně připraven,snažila jsem se zachránit situaci a objednala jsem si džus,Eda mě napodobil.
Popíjeli jsme a já si začala svého ctitele prohlížet,zašla jsem tak daleko,že jsem si nasadila brýle…malinko mi zacukalo v oku.. vím ,že např.v Paříží se kombinují různé styly a barvy,které se dobře vyjímají na módním molu,ale pokud vím na Kladno to nedorazilo dodnes :)
Můj společník měl na sobě žlutou košili s havajským vzorem,divoké rudé,fialové a růžové květy lemovaly jeho hruď(níček) košile měla neuvěřitelně vysoké manžety a límec špičatý tak,že kdyby foukl vítr,muselo by mu to vypíchnout oko. Přes onu košili měl pletenou zelenou vestu se vzorem jelenů….asi tak o tři čísla větší než bylo nutné :)
Nevím už přesně o čem jsme konverzovali..nějak mi v hlavě ulpěly jiné detaily ..
Zkrátka jsem dopila džus a naznačila že je čas se rozloučit.Eda pochopil,popadl bundu a bleskurychle se do ní vsoukal…. Evidentně dlouholetý cvik :) číšník přišel,spočítal,řekl sumu a Eda lovil..z různých kapes svého ošacení vytahoval drobné…já se už na to nemohla koukat,popadla jsem kabát,a se slovy že počkám venku opustila stanoviště.
Po cestě mě chytil za ruku a pošeptal mi ,že za týden přijede zas…tak to už bylo moc!!!
Ledovým hlasem jsem řekla ,že nebudu mít čas.Došli jsme k autu…bože můj..nezapomněl.. vrazil mi do ruky kompoty,políbil mě na tvář,nasedl a odfičel…stála jsem tam a z mé letargie mě probral hlas mé sestry ,která se klátila smíchy za oknem místního nádraží,kde sloužila.
Došla jsem k ní a řekla si o panáka a ona povídá „ Teď ti odjel“ chtěla jsem jí plácnout ,ale držela jsem kompoty :)
I přesto,že jsem Edovi dala jasně najevo že mezi námi nic být NEMŮŽE,dlouhý čas mi chodily od něj zamilované sms a každoročně blahopřání k vánocům :)


27.03.2008 16:57:45 | Autor: LEILA | stálý odkaz

Komentáře

2 komentářů:
  • 06.10. 00:05, rosnicka3597

    Teda Leni,super....to by nikdo nevymylel,to se musí zažít....a humor máš úžasný...

  • 03.05. 11:26, daniela

    očarujúci zmysel pre humor:-))


přidat komentář
<< úvod

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se